Prohlédněte si nádherné fotografie Šumavy: Zázrak lze vytvořit očima a srdcem
Ivan Král – Dá se o něm možná trochu s nadsázkou říci, že je králem nejen podle jména, ale podle svých kolegů, přátel z umělecké branže a příznivců i nekorunovaným panovníkem fotografů, ztvárňujících Prahu a Šumavu. Dnes, kdy je mu sedmašedesát, neskládá ruce do klína a bez foťáku ho potkáte málokdy. A jak se k téhle „profesi“ dostal?
„Skoro před 40 lety jsme začali s kamarády jezdívat na podzimní rybářské výlety do Horní Plané. V té době jsem se také již vážně zabýval myšlenkou, že bych se do té doby jen svému koníčku, tedy „focení“, věnoval profesionálně. Tak jsem vlastně zvolna začal krůček po krůčku poznávat Šumavu. Týdenní výlety jsem vždy rozdělil na 3 dny s kamarády – rybáři a zbytek strávil objevováním krajiny. Ubytoval jsem se pokaždé v jednom z hotelů v Sušici a odtud se brzy ráno vydával na fotovýpravy,“ zavzpomínal na své začátky s aparátem na krku Ivan Král.
Ivan Král
O pár let později se na něj usmála Štěstěna a podařilo se mu koupit malou chatu u Lipna, přesněji v Nové Peci a od té doby v tomhle kraji tráví veškerý volný čas. Praha, kde žije, je jak vždy tvrdil a tvrdí je krásná, ale příroda je pro něj oním povoleným dopingem, který člověka nesráží, ale povznáší.
V Hůrce
„Krajina kolem Lipna je úžasná a v každém ročním období má své nezaměnitelné kouzlo. Nikdy zdejší pobyt neplánuji a vlastně ani moc nepřemýšlím, kam se ráno vydám. Prostě sednu za volant, jedu probouzející se krajinou, nebo nazuji tenisky a nechávám se jí inspirovat. Je to vlastně velmi intimní vztah, protože brzy ráno nikde nikoho nepotkáte a můžete mít pocit, že představení, které se kolem právě odehrává je připraveno jen pro vás. Žádná svítání tu nejsou stejná, a když první sluneční paprsky prozáří mlžný opar a během několika minut změní širokou škálu barev, která se znásobí odlesky na hladině Lipenského jezera, jsem naplněn úctou a obdivem. Říkám si, že i kdybych zrovna nefotil a byl jen němým svědkem, i tak bych byl obohacen. Je to vždy doslova pastva pro oko a pohlazení po duši,“ vyznal se fotograf.
Už jsou tady
Jak přiznal, většina jeho šumavských fotek vzniká vlastně náhodou, že zrovna v danou chvíli je na správném místě. Chce to, jak říká, mít jen trochu štěstí a být naladěn vnímat co se kolem odehrává. Fotka je hlavně o umění se dívat.
Labutí jezero
„Popravdě, ale není, jak se říká, každý den posvícení. Občas se stává, že není správná nálada, není dobré světlo, není štěstí, prostě přijde to nejhorší, co fotograf může zažít, tedy přijde nuda. Říkám tomu, že jsem nic nepotkal. Prostě a jednoduše, není každý den posvícení a ne vždy se jen daří. Jsou ovšem také fotky, které vznikají naprosto cíleně. To, když se mi vyjde nějaký záběr, a já ho chci mít ve všech ročních obdobích a náladách. Nebo některé cykly detailů proudící vody v potocích, či průsvitů slunečních paprsků v korunách stromů. Kdybych to měl shrnout, mám vlastně velkou kliku, že mohu dělat, co mě baví a naplňuje. Ale protože je třeba také jíst a platit nájem, fotograf musí fotit i témata komerční, dokumentační nebo reportážní, kde to většinou žádná velká romantika moc není. Focení krajiny, probádaná i neprobádaná zákoutí našeho hlavního města nebo volné fotky vůbec jsou vlastně za odměnu, ať už pro výstavy nebo jen pro vlastní duševní potěchu nebo pro radost těch, kterým vykouzlí úsměv na tváři. A o tom to moje focení vlastně bylo a je,“ uzavřel své povídání fotograf Ivan Král.
V mlze
