První mapa divoké podmořské přírody odhalila jen 13 % oblastí bez zásahu člověka

Jak jsme dosud ovlivnili život ve světových oceánech, které jsou naším nejvýznamnějším biotopem? Studie ukázala, že rybolov, doprava a znečištění můžou mít v budoucnu hrozivý dopad, a to nejen na přírodu.

Často vídáme fotografie s podmořskou panenskou přírodu a myslíme si, že tu se lidé rozhodli ochránit, ale ve skutečnosti tomu tak není.
Často vídáme fotografie s podmořskou panenskou přírodu a myslíme si, že tu se lidé rozhodli ochránit, ale ve skutečnosti tomu tak není.
Zdroj: Profimedia.cz

Studie zmapovala každou mořskou oblast. Dala si za cíl zjistit, kolik míst zůstalo zcela nedotčených lidmi. Odborníky zajímalo také kumulativní napětí na oceán, což je pojem, který by se dal vysvětlit přirovnáním k lidskému zdraví.
 
„Pokud dostanete horečku, stačí pár dní, abyste se vyléčili. Když se k tomu ale ještě přidá zlomená noha a další zdravotní problémy, bez zásahu doktora už se neobejdete. A přesně o tom pojednává kumulativní napětí v oceánech,“ říká Ben Halpern, vedoucí studie a profesor mořské biologie na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře.

„Často vídáme fotografie divokých míst v oceánech a myslíme si, že tam se lidé rozhodli panenskou přírodu neporušit, ale ve skutečnosti tomu tak není. Vydáváme se už opravdu kamkoli,“ říká Kendall Jones ze společnosti Wildlife Conservation Society.
 
Nejvíce postižené jsou oblasti podél pobřeží, které jsou přitom nejproduktivnější. Korálové útesy, ústí řek a biotopy zajišťují vysokou produkci ryb. Čtyřicet procent světové populace žije v blízkosti oceánu a jsou závislí na jejích zdrojích.

Hodně chtít, málo dát

"Dnes můžeme uvažovat pouze o několika místech, která by se dala označit jako divoká. Patří mezi ně korálové útesy v tropickém Pacifiku a u obou pólů, ale ty zase vzhledem ke změně klimatu patří mezi nejzranitelnější místa na Zemi," říká Terry Hughes, odborník na korálové útesy a profesor na univerzitě Jamese Cooka. 

Díky nízké populaci obyvatel by se dala za divočinu označit i místa u Nového Zélandu, Austrálie a Chile. 

"Uchráněná jsou oblasti v oceánech, ke kterým se lidé těžko dostanou. Odlehlost je pomáhá udržet v relativním stavu divočiny,“ říká Halpern.

Ukazuje se, že lidský dopad je znát na každém místě. Problém je, že mezinárodní dohody nepracují na dohodě jejich ochrany. Přitom biodiverzita a rozmanitost života na planetě je důležitá nejen pro přírodu, ale i pro lidstvo. Jsme závislí na oceánech jako na bohatém zdroji bílkovin a mořští živočichové potřebují neporušené oblasti, aby se zotavili a rozmnožili.
 
Jenže kvůli novým technologiím přestávají být v bezpečí i oblasti, které byly dřív nedostupné. Studie zjistila, že 5 % světové námořní dopravy proplouvá chráněnými oblastmi a chráněna je pouhá čtvrtina ze světových korálových útesů. 

Varující výsledky dvou analýz

Vědci provedli hned dvě analýzy: jednu se zahrnutím změn klimatu a druhou bez nich. Výsledek hovoří jasně – když se do studie zahrnula změna klimatu, žádné z podmořských míst na planetě by se nedalo označit jako divoké. Při vyloučení klimatických faktorů získali 13 % oblastí, přičemž i ty jsou postiženy, ale na nízkých úrovních.
 
"Jde o jasnou zprávu, že potřebujeme začít brát téma změny klimatu velm vážně. Jeho dopad na život v oceánech je obrovský, a to celoplošně, což s sebou v budoucnu přinese změny, které ovlivní nejen přírodu, ale i lidskou společnost,“ upozorňuje Halpern.