Hlavním zdrojem zvuku, když kapka vody dopadne na vlhký povrch je rezonance roztěkaných bublin chycených pod hladinou. Právě tyto oscilující bubliny vydávají všechny známé a nezaměnitelné zvuky tekutin.

Tvar kapky pak závisí na její velikosti. Představa o klasickém tvaru kapky se špičatým zakončením na horní polovině pochází z pozorování kapky narážející na povrch. Větší kapky mají tendenci být více ploché na spodní části v důsledku tlaku plynu skrze který se pohybují. V roce 2009 francouzští vědci dokázali, že různé velikosti kapek vznikají v důsledku interakce se vzduchem, který deformuje větší kapky a rozmělňuje je na menší. Největší kapky tak mají průměr maximálně 6 mm.