Přišel přesně na čas do restaurace v Průhonicích a jeho krátké rukávy, nasvědčovaly, že kouzlit se dnes nebude (odkud by pak tahal ty karty a tisícikoruny a sirky a další věcičky). Robert Fox, který chtěl čarovat už od malička, měl své první veřejné vystoupení někdy ve druhé třídě. U kouzlení mu tehdy asistovala jeho třídní učitelka, která shodou okolností druhý den potom už nepřišla do školy. Důvodem ale nebylo, že by jí Robert přičaroval králičí zuby, ale odvážné učitelce se povedlo emigrovat, i to Roberta tehdy velmi inspirovalo. O útěk za svobodou z komunistického Československa se s ním totiž jeho rodiče také několikrát pokusili.

Inspirace přišla z Rakouska

Zatímco ostatní děti se v té době koukaly, maximálně jak z klobouku kouzelníka Pokustóna, vyskakuje Bob a Bobek, malý Robert díky babiččině rakouskému signálu v televizi bedlivě pozoroval živé létající lvy nad publikem kouzelnické show Siegfrieda a Roye. Robert se učil ve "škole života" a k mnoha svým kouskům využívá hlavně psychologii.

Má ale taky pár rozumem nepochopitelných schopností, které ani on sám neumí vysvětlit. Mně osobně o řeč připravil, když bez jakékoliv nápovědy uhodl jméno, na které jsem myslela, a také na mém prstu bez vynaložení fyzické síly ohnul pětikorunu, kterou jsem vyndala z peněženky a také vlastnoručně podepsala lihovkou. Podobné schopnosti se u něj projevovaly, když byl ještě malý kluk. Řiká, že se mu kovové drátky samy ohýbaly pod prsty. 

Čím jste chtěl být jako malý kluk?

Už když se mě ptali snad v první nebo druhé třídě, všichni říkali: "Chci být popelářem nebo prezidentem," a já jsem už tenkrát chtěl být filmovým režisérem, nebo kouzelníkem. A tak mám pocit, že mám to štěstí, že se mi vlastně všechno splnilo. Když třeba děláme programy a někdo chce nechat například levitovat auto, něco zmizet nebo něco přemístit, tak se snažím to udělat v nějaké akční podobě, aby to mělo nějaký děj. A v tom je vlastně taky trochu té režie.

Podívejte se, jak vypadají triky Roberta Foxe:

 

Kde vlastně vzniklo to vaše kouzlení?

Já si pamatuju, když jsem byl malý, tak moje babička chytala rakouskou televizi, kde tenkrát dělali kouzla Siegfried a Roy, což nebyli kouzelníci, kteří by tahali holubičky, ale tam prostě lítali ve vzduchu živí lvi, oni je nechali lítat přímo nad lidmi v hledišti. A u nich se chtěl učit například i David Copperfield. Tak to mě určitě hodně inspirovalo. 

Učil vás někdo kouzlit, na to asi škola není, nebo jo?

Asi sám život, mě to bavilo opravdu od malička a pak jsem měl takovou velkou čest, že jsem vyhrál angažmá v Bostonu v divadle s nejdelší kouzelnickou tradicí na světě, a tam jsem se toho naučil spoustu, což mě určitě posunulo dál.

Co bylo vaším původním povoláním?

Psycholog personalista, pracoval jsem v personalistice. A právě ta psychologie mi teď dost pomáhá i v mé současné práci, spoustu iluzí je na ní totiž založeno. 

A teď děláte kouzla na zakázku?

Ano, ale je pro mě důležité a snažím se o to, aby to mělo vždy nějaký nápad, nějaký děj. Měl jsem možnost učinkovat při otevření hotelu Mandarin Oriental, Kempinski, kam přišel i prezident a další vysoce postavení evropští státníci. A to se mi právě líbí, že i tihle lidé podlehnou těm iluzím a dokážou se přitom uvolnit. To je to kouzlo, že to působí opravdu na všechny skupiny a na všechny vrstvy lidí.

Jak tomu říkáte, jsou to triky, kouzla nebo iluze?

Každá věc, kterou dělám, má jiný charakter, něco je založeno na psychologii, že například člověk, na kterém kouzlo provádím, nevědomky dělá to, co chci já. Něco je jen legrace, další věc je o zručnosti prstů a něco si ani já sám nedokážu vysvětlit. A tohle všechno se snažím propojit.

To co si nedokážete vysvětlit je ohýbání kovu?

Ano, už jako malý kluk, když jsem si třeba hrál s nějakými drátky, tak se mi samy ohýbaly pod prsty.

Vypadá to, že čtete lidem myšlenky, nebo jak uhodnete jméno, na které člověk myslí?

Tohle je věc založená především na psychologii.

Ale příjmení jsem vás ještě neslyšela uhodnout; proč?

V příjmení nejsou tolik cítit emoce jako ve jméně. (Robert ale dokáže ke jménu ještě v krátkosti vystihnout i charakter dané osoby.)

Je něco, co po vás lidé chtějí opakovat, co je nejvíc baví, třeba to s dálniční známkou nebo zlomenou vidličkou?

Je to cokoliv a u té vidličky to není, že bych jí lámal, ale jde vlastně o kroucení toho železa. Ona se stočí do klubka nebo různě. Snažím se nechávat ty lidi vtáhnout do děje, aby to mělo tu správnou vývojovou hladinu. A já se do toho snažím vkládat stále nějaký ten děj, aby to bylo zajímavé a aby v tom byly emoce těch překvapených lidí.Tím chci říct, že na každého člověka působí něco jiného.

 

Co tedy většinou ty lidi nejvíc zaujme?

Někoho zaujme, když se mi vypálí na ruce jméno člověka, na kterého myslí, někoho zase dostane to, když u něj objevím hromadu eur a on si je odnese domu.

A jak je to s tou dálniční známkou, kterou vyndáte skrz sklo a znovu přilepíte zpět dovnitř?

Já, když jsem tuhle iluzi vymyslel, tak jsem hodně pátral po tom, jestli už někdo takovou věc dělal, aby tu známku vyjmul a vrátil zpět, ale nikdo takový není. Byly takové pokusy a byly napodobeniny, ale většinou to bylo třeba tahání za jakousi nit z kufru a podobně, což je hezký, ale jak by to tam zase dali zpátky, to už nedomysleli. Já jsem tohle dělal třeba na předváděčce s drahým Lexusem před mnoha lidmi a známku jsem jim dal do ruky a nechal kolovat, což nechápali, samozřejmě :).

Takže to na videu nebylo vaše auto?

Néé, to rozhodně ne, to auto vybrali ti kluci, co tam byli se mnou.

Natočil jste tři díly pořadu Magie v ulicích; co vám to přineslo?

Dost mě překvapují reakce lidí, protože ty díly byly opravdu jenom tři a stává se mi na akcích, že mě obklíčí lidé a chtějí moje podpisy. Někdo mi dokonce řekl, že jeho syn má ve mně vzor, což mě samozřejmě moc potěšilo a nadchlo.

Kde všude vystupujete, volají vás i do zahraničí, na jakých zajímavých místech jste pracovně byl?

Tak třeba ta více exotická místa jsou Malajsie - Kuala Lumpur a vystupoval jsem také například v Číně, v Kanadě ve Vencouveru, ve Švédsku, v Lucembursku a pak také v Bostonu.

Velký mozek neznamená velkou inteligenci, dokazují biologové

Máte teď nějaký nový trik?

Byl jsem třeba na narozeninovém koncertě Ewy Farné, kde bylo asi šest tisíc lidí. A já jsem jí během toho vystoupení přímo na pódiu sundal hlavu. Jinak mám i jiné věci, oslovil mě například člověk, který má nejdražší auto v Evropě - Koenigsegg a to bychom možná chtěli nechat zmizet za přítomnosti lidí, kteří by se kolem něj drželi za ruce. To jsou ale věci, které si schovávám, pokud by se ozvala nějaká produkce, která by do toho šla.

Je to i pro vás hodně velký zážitek, když se "kouzlo" povede?

Já bych řekl, že ne, pro mě je obrovský zážitek, když tam ti lidé nevěřícně běhají a nechápou, myslí si, že jsem mimozemšťan nebo něco, a zkrátka se u toho úplně odreagují a na všechno zapomenou. Nebo mám takovou příhodu, když si mě pozval jeden majitel velké firmy na narozeniny svého tatínka, tomu bylo kolem devadesáti. A po skončení mého představení za mnou přišel ten tatínek a řekl mi, že to pro něj byl úplně neskutečný zážitek. Že naposledy se takhle cítil snad před 15 lety v lázních a že jsem mu nalil krev do žil. A tohle je to, proč to dělám, to mi dává obrovskou energii.

Takže vám nejde o to si třeba něco dokazovat a nasazovat vyšší a vyšší cíle?

Ne, mě naplňuje to, když mi chodí děkovné maily, že jsem někomu obrátil život k lepšímu. Že se jim moc líbí, co dělám. Takže tohle je asi to moje poslání, bavit lidi.

Je ještě nějaký poznatek, který jste díky svojí práci získal a chtěl byste ho vyjádřit?

Asi že by se lidé měli víc uvolnit, když chtějí něco říct, nebát se vyjádřit svůj názor. Když se jim něco líbí, nebát se projevit a zakřičet klidně " to je bomba"!

TEXT: Jordanka Jirásková

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Antické sochy byly barevné. Vypadaly jako kýč z tržnice?
• Grenada: Najdete tam údajně nejkrásnější přístav Karibiku
• Traveler Photo Contest 2012. Nejlepší fotografie z cest podle National Geographic