Skutečný význam nálezu nejstaršího mayského kalendáře
Nález mayského kalendáře odhalil pracovnu mayského kalendářního kněze. Co skrývala?
Médii proběhla nedávno zpráva, že se v Xultunu našel „nejstarší mayský kalendář“ (přečíst jste si ji mohli i na stránkách českého National Geographic), a většina článků se samozřejmě soustředila především na to, že se tam neříká nic o ukončení třináctého b'ak'tunu a o přepokládaném konci světa v roce 2012. Poněkud při tom však zanikl skutečný význam objevu.
Mayský kalendář? Ne, astronomické tabulky
Neexistovalo nic takového, jako mayský nástěnný kalendář; v tomto ohledu se často plete s kalendářem aztéckým (blíže viz Mayský kalendář: Mluví se o něm, ale víme, co to vlastně je?). Mayské kalendářní záznamy jsou konkrétní údaje vázané na konkrétní datum – např. ve stylu „dnes je úterý 5. 6. 2012, měsíc je v úplňku, patnáctý den znamení Blíženců. Stala se ta a ta velká událost.“
Velkou výjimku z tohoto obecného pravidla představují kodexy, které obsahují rozsáhlé astronomické záznamy a pomůcky. Zatímco výše zmíněný typ textu se tesal do kamene a byl určený především pro ohromení návštěvníků a paměť budoucích generací, kodexy byly posvátnými knihami, které sloužily mayským kněžím jako pomůcky při věštění a počítání času. Právě v nich se nacházely astronomické tabulky a matematické výpočty. Na jiných místech než v kodexech se dosud nic podobného nedochovalo – tedy až do chvíle, kdy byly objeveny xultunské fresky.
Co to ti archeologové vlastně objevili?
William Saturno se zřejmě blízce přátelí s paní Štěstěnou. Právě on před pěti lety objevil nádherné předklasické fresky v San Bartolo – a o pár let později pak člen jeho týmu během vykopávek (pod záštitou National Geographic Society) nalezl právě xultunské nástěnné malby.
A ty se vymykají všemu, co bylo do této doby u Mayů objeveno. Můžeme je s trochou fantazie přirovnat k nástěnnému kodexu – anebo spolu s Davidem Stuartem k tabuli ve vědeckém kabinetu, pokryté výpočty. Hlavním objevem je tabulka pro výpočet fází Měsíce, která je nejstarším známým dokumentem tohoto typu z mayské oblasti.
Místnost s freskami snad podle odborníků sloužila jako pracovna mayského kalendářního kněze a na její stěně se našlo hned několik vrstev poznámek. Ty měly zřejmě knězi ulehčit práci a zbavit ho komplikovaného listování kodexy – k ověření důležitých údajů mu stačilo zvednout oči. Fascinující je, že přestože fresky pocházejí z devátého století, je podle odborníků měsíční tabulka dokonce přesnější než její o pět set let mladší kolegyně v Drážďanském kodexu. Kromě ní se tu nachází tajuplný zpětný dopočet prastarého data (jehož význam neznáme) a portréty několika osob včetně vládce Xultunu.
Mnoho povyku – ze špatného důvodu
Podíváme-li se na xultunský nález z tohoto hlediska, je tedy naprosto logické, že se zde neříká vůbec nic o roce 2012. Je to jako bychom čekali, že v diáři v přehledu fází Měsíce najdeme nějaké informace o křesťanské apokalypse a druhém příchodu Krista. Zároveň je však smutné, že se Xultunu dostává publicity právě v souvislosti s očekáváním konce světa. Jedná se totiž o přelomový objev, který nám pomůže porozumět lépe nejen mayské astronomii, ale i způsobu, jakým pracovali mayští kalendářní kněží.
Podrobné informace online můžete najít ve shrnujícím článku na portálu Mesoweb.com, který se opírá o výsledky výzkumu, jež Saturno a publikoval s kolektivem spolupracovníků v časopise Science.
Ilustrační foto: Isifa
(Fotografie zachycuje kurátorku National Geographic, Angelyn Bass, jak očišťuje zeď uvnitř pracovny objevené v mayském městě Xultan v Guatemale, kde američtí vědci nalezli nejstarší mayský kalendář)
