Sluneční soustava je stále velkou neznámou. Okolí Slunce se chová jinak, než jsme mysleli
Dosavadní pohled na heliosféru není úplně správný. Dokazují to hned dva výzkumy. Na potvrzení nové teorie si však budeme ještě muset počkat.
Až donedávna jsme byli přesvědčení, že o chování okolí Slunce a o jeho interakci z mezihvězdným prostředím toho víme docela hodně, a že je potřeba pouze zpřesnit několik málo parametrů, a náš obraz bude kompletní. Nová pozorování mise IBEX (Interstellar Boundary EXplorer) přinesly překvapující závěry, které naznačují, že o našem blízkém okolí toho vlastně možná moc nevíme.
Zabijácké výtrysky hmoty ze Slunce aneb Ani takto svět v roce 2012 neskončí
Heliosféra jako cibule
Původní představa o chování slunečního okolí byla poměrně jednoduchá a přímočará. Jak Slunce září, vysílá do svého okolí velké množství nabitých částic, které se označují jako sluneční vítr. Jeho existenci vlastně vděčíme za vznik sluneční soustavy. Sluneční vítr vyfoukl kolem Slunce velkou bublinu, ve které se nachází všechny planety sluneční soustavy. Bublina se nazývá heliosférou a její struktura není nepodobná struktuře cibule. Nejblíže Slunci je oblast ohraničená terminační vlnou, kde se proud nabitých částic ze Slunce výrazně zpomalí na podzvukovou rychlost. Vítr dál putuje přes oblast nazvanou heliosférická obálka, až dosáhne takzvané heliopauzy, tedy místa, kde je vyrovnán tlak částic slunečního větru a částic lokálního mezihvězdného prostředí. V tomto místě oficiálně končí sféra vlivu Slunce.
Tak zemře Slunce: průvodce smrtí naší sluneční soustavy
Okolo heliopauzy se kvůli střetu s lokálním mezihvězdným prostředím měl utvořit rázový šok s turbulentním prouděním – výsledek pohybu Slunce mezihvězdným prostorem. Mise IBEX však ukazuje, že takto přímočaře rozhodně nemůžeme uvažovat.
Podívejte se na fascinující video NASA o heliosféře:
Zdroj: Science@NASA / Vimeo
Co nového přinesla mise IBEX?
Družice IBEX, vypuštěná v roce 2008, jejíž primárním účelem je studium energeticky neutrálních atomů, které proniknou ke Slunci z mezihvězdného prostředí nám ukazuje, že náš dřívější pohled na heliosféru není úplně správný. Družice například objevila existenci pásu neutrálních atomů mezihvězdného prostředí, který protíná heliosféru. Takový objev nám naznačuje, že lokální mezihvězdné médium a jeho magnetické pole bude v ovlivňování sluneční soustavy hrát zřejmě větší roli, než jsme mysleli.
Ještě novější studie zase otřásá existencí již zmíněného rázového šoku. Po spočítání rychlosti, jakou lokální mezihvězdné prostředí "naráží" do heliosféry, došli vědci k novému závěru. Předešlá měření ze sondy Ulysses ukazovala hodnotu 26,3 km/s, ale podle družice IBEX je to jen 23,2 km/s. Rozdíl se zdá docela malý, ale přepočteno na tlak nárazu se jedná o 22% snížení. Takové snížení je docela znatelné a znamenalo by to, že výraznější roli nebude hrát mechanika nárazu, ale magnetické pole mezihvězdného prostředí.
Pokud však magnetické pole hraje větší roli, je formace rázového šoku velmi nepravděpodobná. Z numerického modelování situace vyplynulo, že pro formaci rázového šoku by magnetické pole mezihvězdného prostředí muselo být slabší než 2,2 mikrogaussů (pro srovnání, obyčejný magnet, kterým si přichytíte papír na ledničku má okolo 50 gaussů). Měření z IBEX ale ukazují hodnotu, která je určitě vyšší než 3 mikrogaussy.
Astronomové natočili gigantické sluneční tornádo
Z nové studie tedy vyplývá, že rázový šok heliosféru neobklopuje. Je však možná existence jakási rázové vlny, která není turbulentní jako zmíněný šok, ale stále v místě nárazu formuje jakýsi hustší štít nešokovaného materiálu. Pro další potvrzení nové teorie z jiných zdrojů si budeme muset počkat až do roku 2015, kdy sondy Voyager vstoupí do heliopauzy a poodhalí nám místní poměry.
FOTO: Isifa
