Smrt ve vesmíru vypadá úchvatně. Umírající objekty pohledem Hubbleova dalekohledu
Hubbleův teleskop už pořídil neskutečné množství nádherných fotografií, které ukazují vesmír v celé jeho kráse. Pokusili jsme se vybrat ty nejzajímavější.
Přestože některé z fotografií připomínají obrazy nebo práci šikovného grafika ve Photoshopu, jde o fotografie vesmírného prostoru vzdáleného často miliony světelných let…
Galaxie růže
Oficiálně se jmenuje ARP 273. Ale i vědecká komunita jí říká raději Galaxie růže. Svým tvarem totiž tento vesmírný objekt opravdu růži připomíná. Nejde přitom vlastně o jedno těleso, ale rovnou o dva vesmírné objekty. Na fotografii jsou zachyceny dvě galaxie, které se navzájem prostupují. Menší galaxie zřejmě prošla tou větší – gravitační vlny přitom obě galaxie rozbily tak, že na fotografii připomínají rozkvetlou růži.
Druhá galaxie je asi pětkrát větší než její soused. Obě se nacházejí před 300 milionů světelných let od Země. Rameno, které je spojuje, má na délku desetitisíce světelných let… To jen, abyste si představili obrovské vzdálenosti, v nichž se v astronomii měří. Při pohledu z větší blízkosti bychom viděli je prázdnotu, občas narušovanou izolovanými hvězdami…
Krabí mlhovina
Tato fotografie vznikla sloučením 24 jednotlivých snímků pořízených Hubbleovým dalekohledem a je jednou z vůbec největších, které tento přístroj vyfotografoval. Ukazuje zatím nejdetailnější pohled na celou Krabí mlhovinu, který se lidstvu naskytl.
Krabí mlhovina je fascinují útvar, jeden z nejzajímavějších na obloze. Daly by se o ní popsat celé stránky: je pozůstatkem supernovy SN 1054, kterou roku 1054 pozorovali čínští a arabští astronomové. Dosáhla tehdy jasnosti mezi -7 až -4,5 hvězdné velikosti, takže byla po Měsíci nejjasnějším objektem na obloze. Po dobu dvou let od prvního pozorování ji šlo vidět pouhým okem. Je od Země vzdálená přes 6 500 světelných let, měří 11 světelných let a v průměru se zvětšuje rychlostí asi 1 500 kilometrů za sekundu.
Orlí mlhovina
Také tato fotografie pořízená Hubbleovým teleskopem by se dala považovat za uměleckou malbu. Omyl - Orlí mlhovina, známá astronomům jako NGC 6611, je jeden z nejznámějších a současně nejsnadněji pozorovatelných vesmírných objektů. Od Země ji dělí 8 000 světelných let a leží na ploše o velikosti přes 60 světelných let. Její součástí je proslulá mlhovina Sloupy stvoření, která ale stojí za vlastní zmínku…
Sloupy (nebo také pilíře) stvoření je označení pro hustou oblast plynu a prachu od Země vzdálenou asi 6 500 světelných let. Skrývá obrovské bohatství nových hvězd. Radiace, která z těchto vesmírných objektů vychází, tvaruje prachová oblaka do fantaskních tvarů. Tento objekt v souhvězdí Hada totiž zřejmě zanikl už před 6 000 lety, zatím k nám ale nedoletělo světlo, díky němuž bychom to mohli potvrdit, či vyvrátit. O Sloupech stvoření a způsobu, jak ho pozorovaly různé dalekohledy, jsme už psali tady: FOTO: Nové záběry Pilířů stvoření. Fascinující Orlí mlhovina z jiného úhlu
Dědictví umírající hvězdy
I hvězdy umírají, byť jim to trvá výrazně déle než nám lidem. Mlhovina Westbrook je vlastně prtoplanetární mlhovinou; temný opaleskující oblak prachu existující jen na krátký kosmický okamžik. Tvoří ho mračna plynu vyvrhovaná hvězdou, která spaluje poslední palivo. Hvězda skrytá hluboko v mlhovině se neustále mění, stává se žhavým bílým trpaslíkem, zatímco plyn se mění na zářící planetární mlhovinu. Nebude však trvat dlouho a zmizí navždy…
V Mléčné dráze známe jen několik protoplanetárních mlhovin, velmi špatně se kvůli nízké teplotě hledají. Tato fotografie je tedy také kompozicí, která vnikla sloučením několika pozorovacích metod, jež astronomové použili. Vědci zkombinovali záběry této oblasti ve viditelném světle se záběry ve světle infračerveném.
Skoro supernovou
Na počátku 19. století nebyl hvězdný systém Eta Carinae nijak výrazný. Ale postupně se stával čím dál jasnějším a roku 1843 se stal druhou nejzářivější hvězdou na obloze – dokonce předšil Sirius, který je asi tisíckrát blíže k Zemi. Po dubnu 1843 však začala zase matnět a ve 20. století se stal pro člověka bez dalekohledu prakticky neviditelným.
Ve skutečnosti jde o binární systém složený ze dvou objektů, tím větším je obrovská nestabilní hvězda, která se blíží ke konci svého života. To, co astronové pozorovali roku 1843, byl pro ni zážitek, který bychom popsali asi jako klinickou smrt – z níž se však ještě hvězda dokázala vykřesat. Přestože v 19. století ještě nebyly k dispozici tak kvalitní hvězdářské přístroje, jaké máme dnes, můžeme na velikost této události usuzovat i z dnešního stavu systému. Eta Carinae je jednou z nejbližších hvězd, které se v blízké budoucnosti mohou stát supernovou.
Akta X ve vesmíru
Ne, tady nevidíte logo k novému pokračování seriálu Akta X. Jde od další protoplanetární mlhovinu, tentokrát se jedná o mlhovinu přezdívanou Rudý obdélník. Ta obklopuje hvězdu HD 44179 podobnou Slunci v podobě, jakou bude mít ke konci svého životního cyklu.
Výjimečný tvar jí dávají oblaka hvězdného plynu a prachu – astronomové však zatím neodhalili, proč má tak podivnou podobu. Teorií je však několik; až se některá potvrdí, určitě vás o tom budeme informovat. Pokud by vás lákalo pátrat po Rudém obdélníku dalekohledem, najdete ho v souhvězdí Jednorožce asi 2 300 světelných let od Země.
Mayallův objekt – blízké setkání dvou galaxií
Vesmírný objekt Arp 148 je výsledkem setkání dvou galaxií. Vznikla z něj jedna prstencová galaxie a jedna šípovitá, která jako by tu první prorážela. Srážka tak obrovských těles jako jsou dvě galaxie samozřejmě trvá dlouho i v kosmickém měřítku, fotografie tohoto místa se tedy ještě dlouho nezmění…
Arp 148 má přezdívku Mayallův objekt a najdete ho v souhvězdí Velké medvědice vzdáleném 500 milionů světelných let. Také tato fotografie by nevznikla bez spojení více záběrů – v tomto případě jich bylo celkem 59. Pro Hubbleův teleskop je důležitá především tím, že byla zveřejněna jako pocta jeho úspěchů při příležitosti jeho osmnáctin roku 2008.
FOTO: http://www.spacetelescope.org
