První certifikovaná trasa v Česku

Certifikovaných pěších tras není v Evropě mnoho, jen necelé dvě desítky, a najdeme je převážně v Německu, Rakousku či Řecku. Co si ale máme představit pod pojmem certifikace trasy? Kritérií je více: Stezka například musí být minimálně padesát kilometrů dlouhá a musí mít alespoň tři denní etapy. Musí být perfektně značená, vést převážně po přírodních cestách a rozmanitou krajinou. Důležitý aspekt představuje i její zázemí, výletníci musejí mít možnost ubytování na každé etapě, samozřejmostí je dostupnost veřejnou dopravou a také možnost přepravy zavazadel.

Trasa Stezky údolím Lužnice vede po značených turistických cestách, pro splnění certifikací ji však bylo třeba v některých místech upravit tak, aby vedla po přírodním povrchu a vyhýbala se asfaltu, rušným komunikacím nebo cyklotrasám. Celá trasa je označena originálním logem a je doplněna informačními panely.

O její vznik se nejvíce zasloužila destinační oblast Toulava, což je kraj rozprostírající se na pomezí středních a jižních Čech, v jehož středu leží město Tábor. Zdejší krajina jako by byla pro toulání a pěší turistiku stvořená. Není tu tak rušno jako například v Krkonoších nebo na Šumavě, ale zato lze obdivovat nádherné scenérie českého venkova i malebná městečka.

Kdo se rozhodne projít Stezku údolím Lužnice celou, toho čekají celkem čtyři denní etapy dlouhé dvanáct až patnáct kilometrů. Jde tedy o pohodové putování úchvatnou jihočeskou krajinou, kde se budete kochat hradními zříceninami, starobylými mlýny, a dokonce projdete jedním z mála turistických tunelů u nás. Stezkou lze putovat oběma směry, pro většinu turistů ale bude logické jít po proudu Lužnice, tedy převážně z kopce.

Den první – kolem Benešovy vily

Stezka začíná v Plané nad Lužnicí, kam se můžete pohodlně dopravit vlakem. Modrá turistická značka lemuje pravý břeh Lužnice a přivede vás záhy k jezu Soukeník, který dobře znají vodáci jako oblíbené tábořiště a místo pěkného koupání.

Borovým lesem a kolem rekreačních chatek vás cesta přivede na okraj Sezimova Ústí, kde na soutoku Lužnice a Chotovinského potoka leží areál Vily Hany a Edvarda Benešových. Poznáte místo, jež manželům Benešovým učarovalo, kde společně zahradničili, hráli tenis nebo přijímali státní návštěvy.

Vila druhého československého prezidenta je pro návštěvníky otevřena od roku 2009, prohlídky jsou zdarma a je třeba si je předem rezervovat na webu. Návštěvu Benešovy vily určitě nevynechejte – koneckonců první etapa není tak dlouhá a hodinka navíc nepředstavuje velké zdržení. Uvidíte nejenom rozlehlou zahradu s hrobkou, ale také si můžete prohlédnout celou vilu s Benešovou pracovnou i ložnicí, kde prezident v roce 1948 skonal.

Červená značka poté vystoupá ze Sezimova Ústí na kopec Hýlačka se stejnojmennou rozhlednou, odkud se naskýtá nádherný pohled na město Tábor. Současná moderní rozhledna Hýlačka roku 2015 nahradila původní dřevěnou ve stylu husitské hlásky, která vyhořela. Je to také jediné místo, kde se trasa stezky údolím Lužnice vzdaluje od řeky na více než kilometr. Nyní zbývá dojít do Tábora a užít si večer v tomto architektonickém klenotu s historickým centrem a bezpočtem muzeí.

Den druhý – krajem starých mlýnů

Celá druhá etapa vede po červené turistické značce sledující levý břeh Lužnice. Půjdete po takzvané Příběnické stezce, kterou zde v roce 1899 pomohl vybudovat hrabě Harrach. Ačkoliv by se mohlo zdát, že cesta podél řeky bude nudná, opak je pravdou – přírodní pěšinka se proplétá divokou, romantickou krajinou kolem mnoha skal a míjí staré mlýny, pod jejichž jezy bublají zpěněné proudy vody. Jednou z mnoha zajímavostí je několik desítek metrů dlouhý tunel pod Candátí skálou, jenž byl pro účely turistiky proražen už před druhou světovou válkou.

Na druhý břeh řeky si můžete odskočit u Harrachovky, přes tok se tu klene železobetonová lávka, kterou postavil Klub českých turistů v roce 1941. Lávka vás přivede k výletní restauraci Harrachovka, oblíbenému místu mezi vodáky i výletníky.

Další možnost občerstvení nabízí penzion pod zříceninou hradu Příběnice, kde řeka vytváří ostrý zákrut. Odtud se můžete vyškrábat do stráně nad řeku ke zbytkům Příběnického hradu, jenž kdysi stával na vysoké skále.

Etapa končí u Bejšovcova mlýna. Nedaleko něho bývala donedávna legendární vodácká restaurace Lužničanka. Dnes zde najdete několik kempů oblíbených mezi vodáky a rybáři, kde se v létě můžete ubytovat pod stanem nebo v chatce.

Zdroj: Redakce NG

Den třetí – přes empírový most do Bechyně

Rovněž třetí etapa vede po červené značce, záhy po startu však vyměníte levý břeh řeky za pravý. Řeku přejdete přes historický Stádlecký most, poslední empírový řetězový most v Česku. Tento architektonický klenot se původně klenul přes Vltavu v Podolsku, avšak kvůli stavbě Orlické přehrady byl rozebrán a v roce 1975 znovu postaven u obce Stádlec.

Prudké stoupání od řeky vás přivede ke gotickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie a zároveň k nádherné vyhlídce na Lužnici a blízkou obec Dobronice. Dříve než zcela sestoupíte zpět k řece, můžete odbočit a prozkoumat zříceninu hradu ze 14. století, jíž dominuje mohutná válcová věž.

Poslední kilometry před Bechyní stezka opět projde několika vzdušnými vyhlídkami na Lužnici a pak už se před vámi objeví typický oblouk bechyňského mostu, zvaného příznačně „Duha“. Jakmile dorazíte do Bechyně, jistě budete rádi, že máte v nohách jenom patnáct kilometrů, a že vám tedy ještě zbývají síly na prohlídku tohoto městečka a jeho památek. A že jich tu je!

Město nad soutokem Lužnice a Smutné se může pochlubit slatinnými lázněmi, tradicí keramiky nebo unikátním muzeem turistiky. Tady také končí nejstarší meziměstská elektrická dráha ve střední Evropě, o trať mezi Táborem a Bechyní se zasloužil František Křižík a vlaky na ní jezdí od roku 1913. V Bechyni klidně můžete zůstat celý další den a vypravit se třeba na zámek, do nedaleké Židovy strouhy, obejít všechny vyhlídky nebo vyzkoušet zdejší stezku via ferrata.

Den čtvrtý – přes soutok s Vltavou do Týna

Pod Bechyní vás čeká asi nejdivočejší úsek údolí Lužnice, kde vysoké skály svírají řeku z obou stran, a vytvářejí tak romantický kaňon. Stezka obchází skály po visuté lávce a na protilehlém břehu můžete spatřit ocelová lana oblíbené via ferraty.

Pěkná pěšina mine poslední lužnický jez u Červeného mlýna a pak vyústí v městečku Koloděje nad Lužnicí s půvabným barokním zámečkem. Zde vystřídá červenou značku žlutá, která vás přivede na hezkou vyhlídku na skále Překvapení. Pod Kolodějemi už vody Lužnice zkrotilo vzdutí Orlické přehrady, a kdysi divoká řeka tak tady spíše připomíná protáhlý rybník. Když dříve vodáci využívali k přepravě lodí železnici, museli se tu na dlouhém „voleji“ trápit při nekonečném pádlování až k nádraží v Červené u Podolského mostu.

Cestou projdete kolem chatové kolonie a po pár kilometrech vás žlutá značka přivede k odbočce na soutok Lužnice s Vltavou. Půlkilometrová zacházka vás odmění nejenom pohledem na splynutí dvou řek, ale také na malebná boží muka sv. Jana Nepomuckého.

Poslední stoupání na stezce končí na vrchu Semenec se stejnojmennou rozhlednou a přírodovědným muzeem. Pak už vás čeká jen sestup do městečka Týn nad Vltavou, kde putování po stezce údolím Lužnice končí.

Další zajímavé cesty najdete v National Geographic č. 12/2021.