Jana Šibíka znám dvacet dva let a ve spoustq věcí se nemění. Například v umění dostat se s fotoaparátem do centra dynamických událostí kdekoliv na světě. Ano, dá se to naučit. Ale zmáčknout ve správný okamžik spoušť, to už je kumšt. A ten Šibík ovládá. Už dávno není jen reportážní fotograf vyhraněných okamžiků, kdy se kolem střílí nebo tryskají davové emoce. Šibík na výstavě přesvědčivě ukazuje, že se mu daří vystihnout a zaznamenat i "nedynamická" témata, jako je například fotoreportáž Prostitutky z Kibery.
Zdroj: Profimedia.czCharakterizovat rozsáhlé téma detailem je umění a Šibík to ví. Takový záběr vyžaduje neustálou pozornost. Nemůžete si říct: "Toto téma už mám". Za takovou fotkou se chodí na dřeň. Vyžaduje být neustále ve střehu, i když se zdánlivě nic neděje. Navenek snadné, v praxi neskutečně obtížné. Výsledek ale stojí za to.

Návštěvníka možná překvapí, jak jsou vystavené fotografie "klidnější". Nejde pouze o snahu prostřednictvím snímku šokovat. Je vidět, že Šibík stále zvažuje, jak fotit, a co svým pohledem sdělit. Zkrátka fotoaparát u oka drží někdo, kdo má s vypjatými situacemi zkušenosti a ví, kterým zachyceným okamžikem se dá vyprávět.
Zdroj: Jan ŠibíkJeště v jedné věci je výstava výjimečná – málokdy najdete tak účelné propojení fotografií a popisků. Zde jde o výsledek spolupráce Jana Šibíka se spisovatelem a publicistou Danem Hrubým. Vznikly texty, které nehledají senzaci, ale citlivě doplňují Šibíkovu výpověď o tom, jak se měnil svět za uplynulých deset let.

Autor: Hynek Adámek