Ty byly od Gejš snadno rozeznatelné i pro nezkušené oko. Jejich kimona byla mnohem více zdobená, měla i několik desítek centimetrů vysoké dřeváky a v neposlední řadě měly Oiran ještě více zdobené a složitější účesy než Gejši.

Tradiční japonské účesy byly velmi náročné na přípravu. Ženy se česaly jen jednou týdně a jednou týdně si také myly vlasy. Šlo vždy o náročný několik hodin dlouhý rituál. Po umytí se dlouhé vlasy musely i hodinu a půl rozčesávat, než se začalo s jejich složitou úpravou. Aby konečný účes dobře držel, zafixovaly se vlasy horkým voskem. Součástí účesu bylo také velké množství ozdobných jehel a dalších nezbytností. Aby si ženy své účesy neponičily, spaly na dřevěném nebo keramickém válečku, který měly za zátylkem a musely spát jen na zádech. Dnešní Gejši si svůj život ulehčily příčesky nebo rovnou celými parukami.

Zajímavostí je, že původně byly Gejši muži. Šlo o společníky, kteří vytvářeli svým klientům zábavu, hráli pro jejich rozveselení divadlo, hráli s nimi různé stolní hry, zpívali jim. Postupně je ale začaly vytlačovat ženy, které byly schopné se naučit stejné dovednosti, ale také do všeho vnést ženské kouzlo, erotično a svou krásu.

V galerii najdete fotografie tradičních Gejš, kterých už je ale v současnosti pouhých několik stovek. V Japonsku na ulici nejčastěji potkáte studentky, které jsou oblečené jako Gejši, ale ve skutečnosti s nimi nemají nic společného, neprošly si složitým dlouholetým výcvikem, během kterého se z mladičkých učenek Maiko stávají vyhlášené Gejši. V galerii se dozvíte také, jak vypadají společnice pro zábavu a jak japonské prostitutky a najdete tu také historické fotografie, které ukazují, jak minimálním vývojem podoba Gejš prošla.