Loni jsme oslavili dvacet let od objevení první exoplanety, plynného obra obíhajícího hvězdu 51 Pegasi. Za dvacet let jsme mezi plynnými obry začali objevovat i planety ne nepodobné Zemi. Současné statistiky říkají, že mezi stovkami objevených exoplanet se nachází zhruba dvacet, které mají potenciál podporovat život, jak jej známe.

Pět nejpopulárnějších mýtů o Měsíci. Nevěřte jim! Jsou to optické klamy nebo lži

Podobnost Zemi se měří podle tzv. ESI - Earth Similarity Index (indexu podobnosti Zemi). Ten zahrnuje parametry jako poloměr, hustotu, únikovou rychlost a povrchovou teplotu. Neříká ale nic o obyvatelnosti planety, její poloze v systému nebo o existenci vegetace. To jsou další parametry, které naznačují, jestli bychom na takovém světě mohli žít. Vysoký ESI tedy nutně neznamená, že bychom na planetě přežili.

 

Nejpodobnější Zemi: KOI-172.02

Nejnovější z kolekce pro nás potenciálně zajímavých planet, jejíž objev byl oznámen na konferenci Americké astronomické společnosti (AAS) na začátku ledna, byla objevena misí Kepler v souhvězdí Labutě a zatím patří mezi tzv. kandidáty, tedy mezi planety, jejichž ‘planetární status’ se musí teprve potvrdit. Planeta obíhá mateřskou hvězdu podobnou Slunci, i když o něco lehčí, vzdálenou od sluneční soustavy 1 040 světelných let.  

Nejblíže Zemi: Gliese 581g

Oproti KOI-172.02 se planeta Gliese 581g nachází doslova za rohem, ve vzdálenosti 22 světelných let od sluneční soustavy, v souhvězdí Vah. Byla objevena v roce 2010 na Evropské jižní observatoři (ESO). Je 3-4x těžší než Země a svou mateřskou hvězdu oběhne za poměrně krátkou dobu - 37 dní. Nachází se uprostřed obyvatelné zóny, takže se na ní může vyskytovat kapalná voda, tedy minimálně v atmosféře v podobě dešťů. Na druhou stranu to vypadá, že teploty na této planetě nejsou úplně ideální, pohybují se konstantně pod nulou, což je zapříčiněno tím, že mateřská hvězda je chladnější a méně zářivá než Slunce, je to tzv. červený trpaslík.

Podobnost Zemi je více než 90%, nicméně to vypadá, že by to tu nebylo až tak slavné s vegetací, kterou známe ze Země, neboť ta potřebuje vyšší teploty a více slunečního svitu. Každopádně šance, že zde existuje život, jsou velmi vysoké.

Odhad ESI je 92 %

Planeta se třemi západy Slunce: Gliese 667 Cc

Umělcova představa západu Slunce na Gliese 667 Cc. Dva jasné body jsou vzdálenější hvězdy trojhvězdného systému. Zdroj ESO/L. Calçada

Podobně blízkým sousedem jako Gliese 581g je Gliese 667 Cc. Planeta se nachází v souhvězdí Štíra a je od nás vzdálená 22 světelných let. Její mateřskou hvězdou je červený trpaslík, stejně jako v případě Gliese 581g. Je zajímavé, že planeta v systému není sama, dokonce ani v obyvatelné zóně mateřské hvězdy.

V obyvatelné zóně se kromě Gliese 667 Cc nachází i Gliese 667Cb. Obě planety by měly být skalnaté a cca 5x těžší než Země. Obě se nachází poměrně blízko mateřské hvězdy. Cb oběhne mateřskou hvězdu za týden, kdežto Cc za měsíc, což z ní dělá o něco vhodnějšího kandidáta. Život tady by byl poměrně zajímavý, neboť mateřská hvězda je součástí tříhvězdného systému, takže místo jednoho západu slunce by zde člověk mohl pozorovat západy hned tři. Je to vlastně ideální místo pro fanoušky Hvězdných válek.

Povrchu planety se dostává zhruba 90 % záření, tedy jako Zemi. Problém je ale v tom, že záření je infračervené, takže pro nás neviditelné (v podstatě je to jen teplo, ostatně povrch téhle planety je o zhruba 20 °C teplejší než povrch zemský). Na druhou stranu v živočišné říši existují tvorové, kteří mají receptory právě na teplotu, takže není nepravděpodobné, že by tahle planeta mohla hostovat nějaký takový život.

Odhad ESI je 85 %.

Vodní svět s pevným jádrem: Kepler 22-b

Objev planety Kepler 22-b zůsobil malé pozdvižení (o objevu jsme psali: Nový objev ve vesmíru. Našli jsme konečně druhou Zemi?). Planeta se nachází v obyvatelné zóně a obíhá hvězdu ne nepodobnou Slunci. Našli bychom ji, stejně jako všechny exoplanety objevené misí Kepler, v souhvězdí Labutě, ve vzdálenosti 620 světelných let. Oběžná doba je 290 dní a v průměru je 2,5x větší než Země. Teplota na jejím povrchu je navíc příjemných 22°C, za předpokladu existence skleníkového efektu podobného tomu, co máme na Zemi. Proč tedy není na prvním místě spolu s KOI-172.02? Problémem je její hmotnost. Odhaduje se, že je mnohonásobně hmotnější než Země (ačkoliv hmotnost nebyla přímo určena). Navíc to vypadá, že se jedná o ryze vodní svět s malým pevným jádrem. Pro nás, jako lidstvo, to není nejpříjemnější svět, ale život v nějaké formě by určitě mohl podporovat.

Odhad ESI je 80 %. 

Se skleníkovým efektem: HD 85512b

Žebříček uzavírá planeta obíhající ‘oranžového trpaslíka’ Gliese 370. Nachází se ve vzdálenosti 36 světelných let, v souhvězdí Plachet a byla objevena na ESO. Planeta se nachází v obytné zóně, nicméně její hmotnost je opět vyšší než zemská, a to minimálně 3,5x. Na druhou stranu, gravitační zrychlení je zde 1,4 gravitačního zrychlení na Zemi. Povrchová teplota vypadá na poměrně příjemných 20°C. Problémem je v tomhle případě blízkost planety své mateřské hvězdě. Oběžná doba je 54 dní a vzdálenost od hvězdy je 20 % vzdálenosti Země-Slunce.

Vzhledem k jasnosti mateřské hvězdy to může znamenat, že je zde velmi silný skleníkový efekt, podobně jako na Venuši. V takovém případě by planeta byla, stejně jako Venuše, neobyvatelná. Navíc je docela možné, že má vázanou rotaci, takže je k hvězdě přivrácena konstantně jen jedna polokoule. To by pro život nemuselo být úplně příjemné. Navíc to vypadá, že by tu vegetace (jak ji známe ze Země) neměla šanci.

Odhad ESI je 77 %.

 

Úvodní obrázek (exoplaneta Gliese 667 Cc):  ESO/L. Calçada

 

 

 

 

 

 

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Pláč umírajících hvězd. Jak vypadá pohlcení hvězdy supermasivní černou dírou?
• Je Bůh pravák? Vesmír nemá v každém směru stejné vlastnosti, jak se původně předpokládalo
• Ve vesmíru jsou galaxie, které by neměly existovat. Kde se stala chyba?