V Roussillonu je červené skoro vše – skály i domy. Poznejte skrytý klenot francouzského jihu
Jižní Francie ukrývá mnoho fotogenických míst. Zatímco k některým každoročně míří statisíce návštěvníků, jiná – jako třeba Roussillon – jsou neprávem opomíjena.
Scenérie úžasných červených skal, které si v ničem nezadají ani s mnohem slavnějšími národními parky amerického středozápadu, vás přivítají už před příjezdem do obce. Mnoho návštěvníků nechává své automobily na odstavném parkovišti pod vesnicí. Do centra je to sice ještě dobrých dvacet minut chůze do kopce, ale vůně levandule, rostoucí v okolí parkoviště, kombinovaná s pohledem na harmonii barev, které budete cestou míjet, za procházku stojí.
Na závěrečné křižovatce ve tvaru T si můžete dát zmrzlinu a v klidu se rozhodnout, kam zamíříte nejdřív. Zatímco nalevo vás čeká labyrint úzkých uliček nejmalebnější části vesnice, při odbočení vpravo vás čeká další stoupání, které vás dovede k místnímu hřbitovu a naučné okrové stezce.
Okr a smrt
Hřbitůvek je zajímavý tím, že většina zdejších hrobů je postavena z barevného pískovce. Zatímco česká místa posledního odpočinku jsou černošedá a převládá žula nebo mramor, ten zdejší působí mnohem veseleji díky příjemným pastelovým odstínům od krémově bílé, přes lososově růžovou a světle oranžovou, až po temně rudou a hnědofialovou.
Ať jsou to malé hrobečky, nebo velké rodinné hrobky, ani na chvíli vás nenechají na pochybách, že kolem okru se tu vše točí nejen za života, ale i po smrti. Neandertálci obývající jižní Francii okrem zdobili hroby zemřelých už před sto tisíci lety! Kultovní význam při rituálních pohřbech si toto jedinečné barvivo uchovalo i v mnoha dalších kulturách.
S příchodem člověka dnešního typu sloužilo k výzdobě jeskynních prostor. Už patnáct tisíc let před naším letopočtem ním naši předkové malovali realistické obrázky zvířat. Jeskynní komplex Lascaux se díky těmto okrovým malbám dostal i na Seznam UNESCO.
Roussillonský hřbitov se vyplatí navštívit i kvůli výhledu. Celou vesnici z něj budete mít před sebou jako na dlani a dokonalý okrový obrázek uvidíte zarámovaný modří oblohy a zelení vegetace.
Jako v surrealistickém snu
Před krchovem je terasa, ze které se můžete pokochat další vyhlídkou na údolí pod vámi a poté pokračovat v cestě vzhůru. Nepřejdete ani pět set metrů a v malé boudičce napravo si od vás vyberou vstupné. Za pár euro dostanete malou mapičku a možnost vstoupit do jednoho z nejzajímavějších míst celé Francie.
Naučná stezka vás provede scenériemi, jaké jste možná nikdy v životě neviděli. Rozervaná země zde odhaluje své okrové nitro a nabízí pohledy na neobvykle erodované formace v těch nejbizarnějších odstínech. Za kouzelné zbarvení těchto hornin mohou oxidy železa a dalších kovů. Zatímco některé plochy jsou jednobarevné, jiné jsou lehce žíhané a barvy se v nich prolínají lépe než na paletách těch největších surrealistů.
Ano, surrealismus je to pravé slovo, které vám bude přicházet na mysl možná stejně často jako superlativy, kterými byste chtěli odměnit tvůrce tohoto jedinečného přírodního díla. Chvílemi se budete cítit jako na jiné planetě. Nebo ve snu.
Kamenný penis
Podobný zážitek na návštěvníky čeká i nedaleko Rustrelu, asi padesát kilometrů východně od Avignonu. Místní stezka vás zavede k dalším úžasným útvarům, jako je třeba Cheminée de Fée ohnivě rudému sloupu, který ze všeho nejvíce připomíná obří ztopořený penis.
Tato oblast byla součástí těžebního teritoria, kde se okr získával od 80. let 19. století. Písčitá půda, bohatá na kysličníky železa, poskytovala spoustu barviva každému, kdo si dal práci s tím, aby ho extrahoval. Před sto lety zde bylo několik desítek dolů.
Po závěrečném optimistickém rozmachu výroby – čtyřicet tisíc tun v roce 1929 – začala strmá jízda z kopce. Nejdříve přišla velká hospodářská krize, pak druhá světová válka a nakonec vynález syntetických barev.
To vše okrový průmysl prakticky zabilo. Vizuální půvab krajiny naštěstí zůstal dodnes.Třicetimetrové kopce byly protkány mnohakilometrovými štolami a těžba ovlivnila celý kraj. Poptávka neustále rostla, ale jak už to v životě bývá, nic netrvá věčně.
