Až do 80. let minulého století se mělo za to, že se sebevědomí u dospělého člověka nijak zvlášť nemění a jeho míra je jakýmsi konstantním charakterovým znakem. V posledních čtyřiceti letech se o tom však v kruzích psychologů pochybuje a objevila se hypotéza, že největšího sebevědomí člověk dosahuje okolo 60 let, kdy se rovněž cítí nejšťastnější.

Švýcarští výzkumníci analyzovali data z téměř dvou stovek předchozích studií, které dohromady zkoumaly 165 tisíc lidí ve věku od 4 do 94 let. Zjistili přitom, že se sebevědomí postupně zvyšuje v průběhu celého života a vrcholí v 60 letech. Mezi 60 a 70 lety si pak člověk užívá jakýsi "zlatý věk", kdy je se sebou nejvíce spokojen a připadá si nejšťastnější. Okolo 90. roku pak naopak nastává zlom, kdy sebevědomí padá strmě dolů kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu a hrozící samotě.

Každá životní dekáda je přitom poznamenána nějakou krizí, která našemu sebevědomí nedovoluje vyskočit na vrchol. Jako -náctiletí trpíme nejistotami ohledně svého vzhledu a dospívání, po dvacítce jsme na tom už o něco lépe, protože se radujeme z nabyté osobní svobody. Třicáté narozeniny pak představují šok, kdy si uvědomujeme nutnost odpovědnosti. Odcházíme od rodičů, zakládáme rodinu, musíme se starat sami o sebe. Po čtyřicítce je to se sebevědomím zase o něco lepší, protože už máme více jistot jak v práci, tak v mezilidských vztazích.

"Od té chvíle si pak už jen upevňujeme sociální postavení, přesouváme se do vedoucích pozic a pomáháme dětem, aby se osamostatnily," říká jeden z autorů švýcarské studie, psycholog Ulrich Orth. "To všechno souvisí i s dalším zvyšováním sebevědomí."

Občasným propadem sebevědomí si nicméně můžeme projít v jakémkoli věku. Pokud se domníváte, že byste v tomto ohledu potřebovali trochu popostrčit, postavte se před zrcadlo a nahlas si zalichoťte. Že to zní divně? Podívejte se, jak se to dařilo testovaným lidem na videu; nevšední experiment se nakonec ukázal být milým a příjemným: