Více než 28 000 druhů je aktuálně v ohrožení
Podle poslední aktualizace Červeného seznamu ohrožených druhů, který každé dva roky vydává Mezinárodní svaz ochranu přírody (IUCN), je ohroženo přes 28 000 živočichů a rostlin po celém světě.
Seznam aktualizovaný před pár dny hodnotil riziko vyhynutí u více než 106 000 druhů a zjistil, že více než čtvrtina má potíže.
IUCN používá k posouzení situace u každého druhu přísná kritéria a rozdělil celkem 105 732 zkoumaných do tří kategorií – od nejmenších obav (malé až žádné riziko vyhynutí), přes kriticky ohrožené (extrémně vysoké riziko vyhynutí) až po zaniklé.
Nejnovější data nepřináší příliš dobrých zpráv. Celkový počet kriticky ohrožených druhů je 28 338 druhů a od roku 1500 zaznamenalo vyhynutí 873 druhů.
V ohrožení se vyskytl například úhoř australský (Anguilla australis), který je v nebezpečí kvůli špatnému hospodaření s vodou, čištění půdy, odtoku živin a opakovanému suchu.
Vybíjení pro maso i výjimečnost
Zvláštní pozornost si zasluhuje i situace některých jedinečných a prapodivných ryb: konkrétně jde o pravé rejnoky, mezi které patří wedgefish a kytarovec jemenský.
Skupina zploštělých paryb podobná žralokům se vyskytuje od Austrálie až po východní Atlantik. Nyní má však nebezpečně blízko k vyhynutí.
Jejich trápení je způsobeno nadměrným lovem masa a také jejich zvláštních vlnivých prsních ploutví. Prodej masa je důležitou součástí živobytí zejména na pobřeží a zajišťování potravin v tropických zemích.
S ploutvemi se dá obchodovat mezinárodně a uspokojuje poptávku po polévce ze žraločích ploutví. Vlnivé ploutve ohrožených paryb jsou navíc vysoce ceněné – prodejci za kilogram dostanou až 1000 USD.
A výčet nekončí. Vzácný False žralok ray (Rhynchorhina mauritaniensis) je znám pouze z jednoho místa v Mauritánii v západní Africe a v poslední době nedošlo k žádnému pozorování. Je pravděpodobné, že zvýšený rybolov si vyžádal značnou daň; počet malých rybářských člunů v Mauretánii totiž vzrostl ze 125 (v roce 1950) na téměř 4 000 (v roce 2005).
Řešení situace
Účinná ochrana druhů bude vyžadovat řadu opatření, které budou muset fungovat napříč kontinenty: jde především o vnitrostátní ochranu druhů, správu stanovišť, omezení vedlejších úlovků a omezení mezinárodního obchodu. Nejedná se o rychlá a snadná řešení; vše bude záviset na účinném vymáhání a dodržování předpisů.
Je však nejvyšší čas řešit počínající krizi, náklady na nečinnost by totiž mohly být vysoké: prudká ztráta biologické rozmanitosti, a nakonec i kolaps ekosystémů, na nichž jsme závislí.
