Být orlickým Schwarzenbergem znamenalo: věrnost katolické církvi, obhajobu české státnosti, nedělitelnost a celistvost zemí koruny svatováclavské a češství.

František Schwarzenberg (* 24. 3. 1913 Praha, + 9. 3. 1992 Unzmarkt, Rakousko) byl český šlechtic, československý diplomat, účastník protinacistického odboje a organizátor poúnorového exilu.

Jako mladší bratr Karla Schwarzenberga (otce současného ministra zahraničí) nebyl předurčen k převzetí panství, ani ke své pozdější kariéře. Nicméně k diplomacii ho popostrčil již během studia na gymnáziu pozdější prezident Edvard Beneš. A na jeho doporučení začal ještě během absolvování práv na Univerzitě Karlově působit na ministerstvu zahraničí.

Třebaže šlechtické tituly a privilegia byly po roce 1918 zrušeny, i přesvědčený demokrat Beneš věděl, proč posílá právě prince Schwarzenberga za čs. stranu k proslulé misi lorda Runcimana. Šlechtický původ a příslušnost k významnému rodu otevírala dveře, na které by jinak běžný československý diplomat zaklepat nemohl. Nicméně ani to nemohlo zabránit Mnichovskému diktátu.

Při zářijové mobilizaci v předvečer 2. světové války sloužil František Schwarzenberg u vojska v Orlických horách a po okupaci 15. března 1939 působil jako úředník více než rok v Kanceláři státního prezidenta Emila Háchy. Zapojil se při tom do odboje, když udržoval kontakt s premiérem protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem a Zdeňkem Bořkem Dohalským a působil jako spojka mezi jednotlivými skupinami a udržoval i kontakt s Londýnem.

Účastnil se květnového povstání v roce 1945 a byl členem České národní rady. Po osvobození se vrátil k diplomacii a v letech 1945-48 byl vyslancem ve Vatikánu.

Podpora exilového hnutí a české kultury

Po únoru 1948 zůstal v zahraničí a odešel do USA, kde organizoval exilové hnutí: byl místopředsedou Čs. národní rady americké a zároveň jako předseda jejího zahraničního výboru upozorňoval jak prezidenty USA, tak senátory a kongresmany na situaci v totalitním Československu. Dále spoluzakládal a vedl čs.-americké středisko Velehrad, působil v redakční radě Hlasu národa, byl předsedou odbočky Čs. společnosti pro vědu a umění v Chicagu.

Spolu se svým přítelem dirigentem Rafaelem Kubelíkem vykonal mnoho pro šíření a popularizaci české kultury. Současně na Katolické univerzitě v Chicagu přednášel jako profesor politologii, dokud v roce 1980 nepřesídlil do Rakouska. Zde spoluorganizoval kulturní klub Domov.

Františka Schwarzenberga se kdysi v Americe jeden krajánek zeptal, co je vlastně jeho hlavním zaměstnáním. Řekl mu o všech svých zaměstnáních, ale dodal, že tím hlavním a celoživotním bylo být orlickým Schwarzenbergem:

"Inu – co vlastně znamená ORLÍK. Ano mladý orel. Taky se tak říkalo Napoleonovu synu. Hlavně však je to jméno hradu na vysoké skále nad Vltavou (dnes přímo nad hladinou Vltavy, od té doby, kdy byla postavena Orlická přehrada). Hrad nad Vltavou v moři lesů. Pro nás však to slovo znamenalo vždycky mnohem víc. Vyjadřovalo celý soubor představ, ústící ve velmi vyhraněný postoj na různých úrovních – náboženských, státně politických a národních. Pro nás znamenalo být orlickým Schwarzenbergem: věrnost katolické církvi, obhajobu české státnosti, nedělitelnost a celistvost zemí koruny svatováclavské a češství. K tomu ovšem patřil živý zájem o věci veřejné a ochota se zapojit do práce a přiložit ruce k dílu.“

V roce 1991 byl František Schwarzenberg vyznamenán řádem Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy.

(Informace převzaty z  KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století a z úryvků biografie Jana Drocára Český šlechtic František Schwarzenberg.Snímky převzaty z cyklu Historické obzory na webu Radia Praha)