Vlčí děti: Doma ho bili, tak utekl žít s vlky; rád by se k nim vrátil i dnes

Příběhy tzv. vlčích dětí, které strávily několik let izolovány od lidské civilizace, často začínají domácím násilím nebo zanedbanou péčí. Nejinak to bylo v případě španělského chlapce Marcose Rodrigueze.

Marcos Rodríguez Pantoja

Marcos se narodil v roce 1946 a jeho dětství těžce poznamenala smrt matky. Ta zemřela při porodu druhého dítěte, když byly Marcosovi tři roky. Nepřežil ani novorozenec. Otec se znovu oženil, macecha ale malého Marcose nemohla vystát. Týrala ho a bila, až se nakonec postarala o to, že byl Marcos v sedmi letech prodán jako sluha na kozí farmu.

Chlapec tam však neotročil dlouho. Farmář zemřel, změnilo se vedení a Marcose si nikdo nevšímal, nikdo ho nehledal. Chlapec utekl do lesů a celých jedenáct let žil mezi vlky. Když ho jednoho dne našla civilní hlídka, neuměl už lidskou řeč, jen vyl a kousal. Spoutali ho a odvezli do nemocnice, kde ho řádové sestry naučily opět mluvit a chovat se podle společenských norem.

Marcos byl poté poslán na Mallorku, kde pracoval v jednom z tamních hotelů za stravu a ubytování. Prošel dokonce i povinným vojenským výcvikem a chtěl se stát pastorem, jeho život se ale nevyvíjel jednoduše, protože se nikdy pořádně nenaučil zacházet s penězi a často se stával obětí podvodů. Nějaký čas přežíval v jeskyni, nakonec však přecijen potkal spřízněnou duši - útočiště mu poskytl vysloužilý policista žijící na venkově.

V současné době Marcos žije ze sponzorských darů, poskytuje rozhovory a přijímá pozvánky od různých měst a organizací, které se zajímají o jeho neobvyklou životní zkušenost. Nedávno se nechal slyšet, že ho lidská společnost velmi zklamala. Lépe mu prý bylo mezi vlky.

Související články