Vrácení lesa přírodě aneb Česko má svůj Nový prales plný života
Hledat divočinu v české přírodě lze jen s přimhouřením oka, neboť „divočina" je definována jako krajina nepoznamenaná lidskou činností. Naše země je příliš malá a zalidněná, než aby se v ní takový kout ještě našel. Pokud se o to ale přesto budeme snažit, nelze začít jinde, než v lese. Bez zásahu člověka by totiž pokrýval naprostou většinu naší země.
V jejích různých částech dnes můžeme najít pozůstatky původních pralesů, ať už v pohraničních horách nebo v luzích některých řek. Jsou chráněné jako přírodní rezervace, přístup ochrany přírody je tu většinou konzervativní; jde o uchování toho, co příroda sama vytvořila, pokud možno bez dalších zásahů člověka a s omezením jeho vstupu.
Přesto máte možnost v České republice navštívit jeden prales, kam není vstup mimo značené cesty zakázán, ale doporučen, kde člověk zatím aktivně působí a kde prožitková ekovýchova běží ve velkém. Jde o projekt Nového pralesa na Ještědském hřebenu. O co jde? Nový prales je ve střední Evropě unikátní projekt, v jehož rámci občanské sdružení Čmelák – Společnost přátel přírody vykupuje pozemky na Ještědském hřebenu poblíž Liberce a provádí na nich postupnou přeměnu nepřirozených smrkových monokultur na původní smíšené lesy plné života, které budou postupně vráceny přírodě.
První lesní pozemek na Ještědském hřebenu, na kterém začali uskutečňovat záměr, byl ještě po druhé světové válce z větší části tvořen loukami. Na fotografiích, které zachycují Ještědský hřeben v první polovině minulého století, je až udivující, jak vysoko sahaly chalupy s políčky a loukami. Lesů bylo mnohem méně a krajina působila kultivovanějším dojmem. Po druhé světové válce ale většina místních rolníků přestala hospodařit a louky byly zpět zalesněny – bohužel ve více než 90 % smrkem.
Jak se dělá prales
Před započetím projektu Nový prales rostly na většině plochy asi čtyřicet let staré smrky, které měly téměř do jednoho poškozené kmeny od loupání vysokou zvěří, byly napadené hnilobou, polámané od sněhu a větru. Les byl hustý, neprostupný, na zemi byste kromě jehličí a mechu nic jiného nenašli. V podstatě smrková poušť. Tu a tam byl mezi smrky jeřáb či javor, méně už buk. Vtroušené listnáče byly starší, rostly většinou na místech vynošených kamenů z původních luk ještě před jejich osázením smrky.
"Naše představa je relativně jednoduchá – chceme, aby zde jednou byl takový les, na němž nepůjde na první pohled poznat, že se jej kdysi v minulosti dotýkala lidská ruka – tedy prales. Je nám jasné, že se tohoto stavu osobně nedočkáme, můžeme však položit základy pro jeho vznik. Vypěstovat les není záležitost pro jednu lidskou generaci, což několikanásobně platí samozřejmě i pro prales. Přesto i my, kdo vysazujeme první stromky, se můžeme dožít stavu, kdy na tomto pozemku porostou skoro stoleté smrky, občas nějaký buk či javor a mezi nimi padesátileté jedle, jasany a další druhy stromů. A už po deseti letech je na tomto pozemku více přírody než na začátku projektu," vysvětluje Jiří Antl ze sdružení Čmělák
"V prvních letech jsme začali s intenzivními zásahy, které zásadně změnily charakter lesa. Aby se do stávajícího porostu měly šanci dostat listnaté dřeviny a jedle, museli jsme ho nejprve prosvětlit vyřezáním části smrků. Nevytváříme žádné velké paseky, ale pouze menší plochy, tzv. kotlíky. K tomu jsme využili zejména ty smrky, které měly po zimě zlámané vrcholky a které byly nejvíce poškozeny hnilobou. Tím jsme vytvořili vhodné podmínky pro mladé stromky, které nebudou vyrůstat na holé ploše pod přímým slunečním úpalem, ale kterým právě okolostojící smrky poskytnou mnohem příjemnější polostín. V prvních letech jsme se rozhodli přírodě trochu pomoci výsadbou sazenic, které by se sem dostávaly jen velmi pomalu nebo by se sem nedostaly pravděpodobně nikdy (jedle, jilmy ani tisy se v dalekém okolí nevyskytují). Vysadili jsme více než 40 000 sazenic původních a ohrožených dřevin – především buky a jedličky, ale také kleny, mléče, jasany, jilmy, třešně ptáčnice a tisy, vše podle přirozené dřevinné skladby. Postupně ale ponecháme další dění jen na přírodě."
Sovy a netopýři
Dnes má Nový prales 35 hektarů a je pravidelným cílem exkurzí i ekovýchovných programů. Sdružení Čmelák zde realizuje exkurze pro laickou i odbornou veřejnost, akce pro dobrovolníky z řad mládeže a zaměstnanců firem v rámci teambuildingu. Ročně tak Nový prales s naším výkladem shlédne několik stovek lidí. Akce pro veřejnost v Novém pralese jsou nedílně spjaty se zapojením do pomoci v projektu. Účastníci většiny akcí mají možnost vysadit si vlastní stromek, pomáhají s ochranou proti zvěři či s přípravou ploch pro výsadby.
"Myslíme i na lesní obyvatele Nového pralesa. Zdejší lesy byly osazeny 10 sovími a 40 netopýřími budkami a pro živočichy, kteří mají rádi vodu, jsme vyhloubili malou tůň. Doufáme, že poslouží k rozmnožování či přechodnému pobytu obojživelníkům a hmyzu," doplňuje Jiří Antl.
Z hlediska ekovýchovných programů je důležitá poloha Nového pralesa přímo na Ještědském hřebenu jen necelé tři kilometry vzdušnou čarou od vrcholku Ještědu a necelý kilometr od turistického střediska Pláně pod Ještědem. Po horní hranici vede hřebenová turistická cesta, po spodní hranici Cesta Karolíny Světlé do Podještědí.
Darujte kus pralesa!
Že má obnova Nového pralesa smysl, potvrdilo i letošní mimořádně suché léto. Jedním z důvodů, proč k němu došlo je, že naše krajina kvůli činnosti člověka má problémy se zadržováním vody. Nový prales je ukázkových příkladem, jak tento stav zlepšit. Udělejte radost svým blízkým i přírodě.
Kupte darovací certifikát a darujte tak lepší budoucnost kousku lesa, který přeměníme ze smrkové monokultury na přirozený, harmonický les plný života.
Výtěžek z prodeje darovacích certifikátů je určen na výsadbu sazenic původních dřevin, jejich ochranu proti okusu zvěří a na rozšíření projektu o další pozemky.
Objednávky a více informací na www.novyprales.cz.
