Krajina se mění podle nadmořské výšky. Rýžová pole v údolích střídají strmé kopce, pokryté nekonečnou zelení tropických deštných pralesů. Nejakčnější offroudovou trasou je zkratka nedaleko čínské hranice v provincii Ha Giang. Před odjezdem mi ji poradil vietnamský motorkářský průvodce: „Pět kilometrů za provinčním městečkem Ho Su Phi se dejte před mostem doleva. Dál se cesta nedá popsat, proto musíte dát na svou intuici a doptat se," řekl a varovně dodal: „Je to jen pro zručné jezdce." 

Drsná rallye

Měl pravdu. Cesta, která spojuje bambusové a dřevěné chatrče rozeseté na svazích s terasovitými políčky, se brzy prudce zvedne a zúží do úzkého, ani ne metr a půl širokého chodníku. Z chatrčí na nás přátelsky mávají domorodci, zatímco my se sveřepě potýkáme s třicetiprocentním stoupáním. V nejstrmějších místech často najíždíme do ostrých zatáček nadvakrát a přes kritická místa se vzájemně jistíme. Jakékoliv zranění by během této drsné expedice znamenalo vážný problém pro celou partu. Když si myslíme, že je vyhráno, stojí v cestě vodopád. Motorka našeho předjezdce, výmluvně zapíchnutá v řece po válec, hovoří jasně – tuhle překážku musíme přetlačit po krajních kamenech s nedůstojným jištěním vpředu a vzadu. Brodíme se místy po kolena ve vodě a makáme ze všech sil, abychom do setmění dojeli do cíle. Nemůžeme riskovat střet s neosvětlenými cyklisty, chodci, vodními buvoly či polodivokými psy. Ve finále nám dojem z drsné expedice zkazí Vietnamec na skútru, který s pytlem rýže za zády a vietnamkami na nohách zkušeně zdolává balvanové úseky, které byly pro nás na hranici sjízdnosti. Přesto večer u piva Bia Hoi a rýže na deset způsobů rekapitulujeme své nezapomenutelné „hrdinské kousky".

Skútr jako náklaďák

Co se týká automobilové dopravy, platí ve Vietnamu pro nás těžko pochopitelné zákony. Jezdit tu mohou motocykly o objemu do 250 ccm. Ovšem na autech nesmí být střešní nosič, nesmí se používat ani přívěsný vozík. Vietnamci jsou tak odsouzeni přepravovat velké předměty, které se nevejdou do auta, na skútrech nebo kolech. A tuto dovednost ovládají dokonale. Jednou rukou řídí a druhou přidržují na ramenu 4 metry dlouhou otep bambusu. Zvládnou převést téměř cokoliv – ledničku, pětičlennou rodinu, 20 prasátek, 10 psů, 70 slepic, polámaný skútr, který přiváží napříč za řidiče. Nejbizardnější přepravu, jakou jsme viděli, byl dvoumetrákový vodní buvol nebo stokilové prase. K tomuto účelu jsou za sedadlem spolujezdce přimontovány napříč dvě desky. K nim přiváže živé prase, položené na záda, a hurá k řezníkovi. Ochránce zvířat by tu nejspíš klepla pepka, neboť to, jak musí zvířata trpět, Vitnamci neřeší i přes to, že převážně vyznávají buddhismus.

Posvátný drak

Necestujeme jen na motorkách. Třeba Národní park Babe projíždíme hlavně na lodích. Krajině vévodí majestátní horské vrcholy, které se vypínají až do výšky 1554 m. Hluboká údolí s vodopády nám berou dech. Žijí tu spousty vzácných zvířat. Mezi nimi třeba i krajta tygrovitá, ale žádnou jsme neviděli. Na člunu se vydáváme po jezerech a řece Nang do jeskyně Hang Pong. Je 40 metrů vysoká a 300 metrů dlouhá. Ze stropu visí obrovské prastaré krápníky, mezi nimiž údajně žije sedm tisíc netopýrů. Jako tajemný tunel do minulosti prochází jeskyně nitrem celé hory. Člověk jen čeká, kdy odněkud vyletí prehistorický pterodaktil. Ha Long Bay nebo li Dračí zátoka je další národní park, právem zahrnutý do UNESCO. Legenda vypráví o nebeském drakovi a jeho dětech, které si pozval na pomoc jadeitový císař, aby zastavili cizí vojenskou invazi. Drak spolu se svými potomky vyplivl perly, z nichž vznikly ostrovy a pohoří, ostré jako břitva. Tím vznikla hradba proti nepřátelské flotile. Vítězní draci se pak rozhodli v zemi jadeitového císaře zůstat, čímž dali celému místu jméno. Ha Long znamená sestupující drak. A výlet na východ do Toskánského zálivu Jihočínského moře, kde máme spát jednu noc na lodi a druhou v bungalovech na pobřeží, stojí opravdu za to. Nejprve se trmácíme čtyři hodiny v přeplněném autobusu, ale pak můžeme z lodi obdivovat stovky vápencových ostrovů, na kterých stojí celkem 1964 přírodních věží. Zpestřením je plavba na kajaku do utajené zátoky, kde máme přenocovat.

Jeskynní nemocnice

Možná se nám kamarádi doma budou smát, ale další den si půjčujeme skútry za 60 Kč a na vlastní pěst vyjíždíme za poznáním ostrova Cat Ba. Navštěvujeme Hospital cave – jeskynní nemocnici a bezpečnostní úkryt vedení Viet Congu, zavrtaný pod hory. Čtyřicetimetrová vrstva skal tvořila od roku 1965 dokonalý úkryt před bombovými nálety amerických letadel. Skalní průduchy zajišťovaly spolehlivou cirkulaci vzduchu pro dvě stovky osob. Podzemní nemocnice měla 17 místností ve třech patrech, včetně operačního sálu, kina a bazénu.
Pokračujeme po písečném pobřeží na západ ostrova. Brzy nás naláká vůně linoucí se z restaurace s čerstvými rybami a rybníčkem. Využíváme erární bambusové pruty a taháme jednu rybu za druhou. Jedna je tak velká, že láme prut. Za chvíli máme ryby na talíři. Posilněni jedeme dál po plážích, lemovaných kokosovými palmami. I když si to zpočátku odmítáme přiznat, oceňujeme váhu naších 125 ccm skútrů. Když nezvládají projet pískem, jednoduše sesedáme a vedeme motorku jako dítě. Prostě zjišťujeme, že je úplně jedno, jestli jedeme na velkém enduru či na malém skútru. Zábava při cestování je úplně srovnatelná. 

Dojmy vs pojmy

Mnozí stále vidí Vietnam jako zemi rozrytou americkými bombami, spálenou napalmem a svázanou s přísnou vojenskou a komunistickou disciplínou. Skutečnost je ovšem jiná. Vietnam je sice stále socialistickou zemí s vládou jedné strany, ale podnikání tu má zelenou. Lidé jsou milí. Bydlí v malých domech, kde se obchod či dílna prolínají v jedné místnosti spolu s obývákem, ložnicí a kuchyní. Jsou to pohodáři, kterým se doma daří. Často jsme se podivovali, mají-li Vietnamci vůbec zapotřebí pracovat a žít u nás.
Cestu jsme podnikli jako parta nadšenců, které spojila dohromady netradiční cestovka Rajbas – Outdoor Travel, co jako jediná v ČR pořádá exotické zájezdy na motocyklech. 

Text: Jiří Dostál