Zabijácké výtrysky hmoty ze Slunce aneb Ani takto svět v roce 2012 neskončí
Nastane opravdu letos konec světa? Touto otázkou se zabývají už léta laici i odborníci z různých odvětví. Odhlédneme-li od fantastických představ skrytých planet, nabízí se i pár “vědecky přijatelnějších” konců světa. Mezi nimi je i teorie, podle které nám smrt má přinést Slunce.
Sluneční maximum koncem světa?
Počátkem března letošního roku naším směrem Slunce vyslalo zatím nejsilnější výtrysk koronální hmoty za posledních pět let. Ten způsobil tzv. geomagnetickou bouři, která se pro běžného člověka nejčastěji projevuje tak, že může spatřit polární záře i v zeměpisných délkách odpovídajících mírnému klimatickému pásu.
Výtrysk hmoty byl označen jako třídy X5.4, což označuje skoro nejenergetičtější výtrysky, kterých je Slunce schopné. Na(ne)štěstí jsou takové výtrysky poměrně obyčejným jevem. Jedná se o přirozený projev sluneční aktivity, která se objevuje v jedenáctiletých cyklech. V roce 2007 bylo minimum cyklu a v současné chvíli očekáváme nárust sluneční aktivity, tedy počtu slunečních skvrn a výrazných polárních září. Maximum sluneční aktivity se předpokládá koncem roku 2013 nebo začátkem roku 2014. A vzhledem k tomu, že svět neskončil ani při minulém slunečním maximu, nemá k tomu důvod ani teď.
|
Klasifikace výtrysků koronální hmoty Sleduje se v rentgenové části spektra a udává se v jednotkách watt na metr čtvereční. A méně než 10^–7 B 10^-7–10^-6 C 10^-6–10^-5 M 10^-5–10^-4 X více než 10^–4 Jednotlivé třídy mají jemnější dělení označené číslicemi 1–9, třída X může mít vyšší čísla, neboť není shora ohraničená žádnou hodnotou. |
Jak nás výtrysky koronální hmoty ovlivňují a jak se bránit?
Zatímco pro obyčejného pozorovatele je noční nebe bombardované vysokoenergetickými částicemi zachycenými v magnetickém poli Země krásná podívaná, pro telekomunikační a aviatické společnosti může takový koronální výtrysk hmoty mít dalekosáhlé účinky v podobě oslepení družic, GPS systému či zkratů sítě.
Naštěstí jsou si tyto společnosti rizika spojeného s aktivitou Slunce vědomy a mají komplexní systém pojistek bránících výpadkům systémů. Letadla jsou pro jistotu odkláněna dál od pólů.
Výhodou moderní technologie je i to, že na geomagnetickou bouři se umíme připravit. Od roku 1995 monitoruje vesmírné počasí okolo Slunce družice Solar and Heliospheric Observatory – SOHO. Ve chvíli, kdy družice spatří výtrysk koronální hmoty, trvá dva až tři dny, než se k nám hmota dostane.
Země samotná poskytuje slušnou ochranu před vysokoenergetickými částicemi. Díky jejímu magnetickému poli nás vysokoenergetické částice doslova ‘obtečou’.
Co víc, i to minimum částic, které se nakonec probojuje skrz magnetické pole, nám nemůže nijak ublížit, neboť jsme chráněni silnou vrstvou atmosféry, která vysokoenergetické částice efektivně blokuje.
Pro srovnání, výtrysk hmoty ze začátku března, který byl klasifikován jako X5.4 neměl šanci ohrozit ani astronauty na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Na druhou stranu, aktivita Slunce na začátku března dokázala do zemské atmosféry napumpovat tolik tepla, že by byla schopná po dva roky zásobovat energií všechny obyvatele New Yorku. Teplo se samozřejmě v několika málo dnech rozptýlilo, neboť atmosféra není schopna fungovat jako tepelný rezervoár.
Historické výpadky
Dnešní připravenost na geomagnetické bouře není samozřejmostí. Několik let po uvedení telegrafu, v roce 1859, vyslalo Slunce směrem k Zemi extrémně silný výron koronální hmoty. Polární záře byly v průběhu konce léta toho roku pozorovatelné až v Karibiku. Bylo to poprvé, co lidstvo mělo technologii, která mohla být narušena působením Slunce. Lidé v Evropě a Severní Americe byli svědky nenadálého zkratování telegrafních drátů. Výtrysk byl nebývale energetický, neboť zatímco běžně trvá výronu koronální hmoty dva až tři dny, než dosáhne Země. Tomuto to trvalo jen něco málo přes 17 hodin. Tato událost byla nakonec nazvána po pozorovateli slunečních skvrn, který upozornil na jejich silný výskyt toho roku, Richardovi Carringtonovi, jako Carringtonovo supervzplanutí.
Od roku 1859 se podobně extrémní událost neopakovala, nebo alespoň ne tak, aby byla namířena k Zemi, ikdyž několik velmi silných geomagnetických bouří se v nedávné historii odehrálo. Způsobily malé, ikdyž ne zanedbatelné výpadky:
- 1972 byla přerušena telefonická komunikace na dlouhé vzdálenosti v Illinois.
- 1989 byla přerušena dodávka elektřiny v kanadské provincii Quebec.
- 1994 byla způsobena porucha dvou telekomunikačních družic, kvůli které vypadlo televizní a rozhlasové vysílání v Kanadě.
- 2003 nastal výpadek rádiové komunikace. Výtrysk koronální hmoty byl ohodnocen mimo škálu – jako X48. Bylo poškozeno několik družic.
PODÍVEJTE SE NA VIDEO:
Výtrysk koronální hmoty z roku 2003, který bývá považován za nejsilnější v moderní historii (záběry jsou popořadě z přístrojů EIT, LASCO C2 a LASCO C3 na družici SOHO. Zdroj NASA/S).
ÚVODNÍ FOTO: Vizualizace Slunce a Země, kterou obklopuje její magnetosféra, po které nabité částice defacto obtečou Zemi. Zdroj NASA/SOHO.
