Záhadně ztracenou Franklinovu expedici má najít robotický žralok

Zmizelá polární expedice sira Johna Franklina nedá v současnosti spát historikům ani milovníkům záhad.

Záhadně ztracenou Franklinovu expedici má najít robotický žralok
Záhadně ztracenou Franklinovu expedici má najít robotický žralok
Zdroj: archiv

Téměř před 170 roky zmizela výprava vedená zkušeným polárníkem sirem Johnem Franklinem. Tento kapitán, vybavený dvěma loděmi Erebus a Terror, měl objevit mýtickou Severozápadní cestu. Po expedici se ale slehla země a záhada jejího zmizení stále ještě není úplně vysvětlena. Přítrž tomu má učinit nejnovější kanadská expedice vybavená tou nejmodernější technikou. Po zbytcích Franklinovy výpravy má pátrat také robotický žralok.

Největší tragédie v dějinách polárního výzkumu

Roku 1845 se z Anglie vydala na cestu na sever výprava Johna Franklina, kapitána královského námořnictva. Ze 129 mužů výpravy se do Anglie nevrátil ani jeden. Jde o nejhorší katastrofu v dějinách polárních výprav – v reakci na ni vznikla spousta hororových příběhů, filmů i knih. Dodnes není zcela jasné, co se stalo; největší vliv na neúspěch měla pravděpodobně nepřízeň počasí. Posádky lodí musely nejméně třikrát přezimovat na nehostinném severu – jen se zásobami, které měly na cestu.

Informací o osudu polárníků je velice málo; podařilo se nalézt místo, kde přezimovali a kde zemřeli prví tři členové výpravy. Nalezeno bylo i několik písemných zpráv, které expedice zanechala těm, kdo by po ní pátrali. O osudu výpravy se historici dozvěděli i od Eskymáků, s nimiž se Franklin pokoušel obchodovat. Sám velitel výpravy zahynul zřejmě už druhým rokem expedice, ale tím utrpení zbytku posádky teprve začalo.

Stane se Česko arktickou velmocí? Polární ekologové tam hledají budoucnost

Mnoho okolností naznačuje, že vyhladovělí muži se uchýlili ke kanibalismu. Když museli na jaře roku 1848 opustit své lodě, mohli si vzít jen minimum zásob. A když došly ty, jediné maso v okolí bylo na tělech námořníků. Jisté je ale to, že dodnes nebyly nalezeny vraky Terroru ani Erebusu – zřejmě je rozdrtily ledové kry. 

Roboti ve službách historie

Když psal František Palacký své dějiny, nemohl tušit, že ve 21. století budou historikům pomáhat roboti. Oceánografie s nimi pracuje už dlouho, ale pro historiky jde o jeden z prvních okamžiků, kdy robotických plavidel využijí. „Automatická nebo dálkově ovládaná ponorná plavidla se mohou bez problémů dostat do míst, kde by člověk nepřežil ani sekundu,“ vysvětlil profesor Colin Bradley novinářům z CBC.

Hlavní roli v hledání Franklinovy expedice bude mít Mano, zcela samostatný robot vybavený sonarem a schopný obratné plavby pod vodou. „Dokáže na sonar zaznamenat předměty velké jen několik centimetrů – podle toho, jak hluboko se ponorka pohybuje." Jméno Mano pochází z havajského označení pro žraloka; robotická miniponorka připomíná žraloka nejen tvarem, ale také schopností samostatné plavby…

Podobná, nicméně výrazně méně pokročilá technologie pomohla před dvěma lety k objevení lodi, která se potopila během pátrání po Franklinově expedici. Tehdy byl sonar vlečen na laně za výzkumnou lodí; pokud se bude moci potopit miniponorka se sonarem do hlubin, mohly by být výsledky ještě výrazně lepší. Mano, navržený a vyrobený na University of Victoria, může plavat sám až 12 hodin - tak dlouho vydrží baterie, jimiž je poháněn. Výzkumníci tak už neztratí drahocenný čas tím, že budou sonar tahat po dně nebo řešit neustálé změny kurzu, aby se vyhnuli ledovým horám a dalším překážkám.

Led v Severním ledovém oceánu letos tál nejrychleji v dějinách

Přesto, jak vyspělá technologie bude tentokrát použitá, je šance na nalezení vraků Franklinových lodí stále mizivá. Plocha mořského dna, kde by se poškozené trosky mohly nacházet, je obrovská – asi stokrát větší než oblast, v níž pátral Ballardův tým po vraku slavného Titaniku. Jedná se o stovky kilometrů čtverečních, navíc jsou nesrovnatelně náročnější i podmínky, v nichž se bude po Erebusu a Terroru pátrat. Nikdo totiž vlastně neví, kam driftující ledová pole odneslo lodě poté, co je Franklinovi muži opustili. Stejně jako v minulosti tak výzkumníkům nakonec zůstává jen víra, že budou mít štěstí… 

…všechno je jinak. Možná

Kanadští novináři však upozorňují, že celá výzkumná výprava je poněkud podezřelá. Většinu výdajů na ni totiž poskytla kanadská vláda – a finance v hodnotě desítek milionů korun jsou na nalezení dvou shnilých vraků (byť historicky významných) v dnešní době přinejmenším luxus. Server CBC cituje historika Johna Geigera: „Za tím musí být nějaký plán. Taková investice je bezprecedentní, určitě nemohla přijít jen tak…"  

Podle Geigera je hlavní příčinou drahého výzkumu snaha ukázat, že Kanada je reálným vládcem mezinárodních vod v Arktidě. V době, kdy jak státy, tak korporace projevují ohromný zájem o odhalující se nerostné bohatství této oblasti, by to dávalo smysl. Jak stále rychleji roztává polární led, odkrývá se půda, kam ještě člověk nemohl vstoupit nebo zde těžit. Rusko, Norsko, Kanada i USA by rády byly prvními zeměmi, které zde začnou ve velkém dobývat přírodní bohatství v ceně stovek miliard dolarů

FOTO: Wikimedia Commons a University of Victoria

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články