Zázračné Lurdy: Posvátné poutní místo se stalo továrnou na výrobu peněz
Začíná se z poutního místa vytrácet duchovno? Podívejte se tam s fotografkou Líbou Taylor.
Lurdy není třeba představovat, myslím, že každý dnes ví o malém poutním městečku zázračného léčení na úpatí Pyrenejí v jihozápadní Francii, nedaleko hranic se Španělskem.
Nemocnice a jarmark v jednom
Máte tam pocit, že jste ve velké nemocnici křížené s jarmarkem. Poté, co zaparkujete auto a vydáte se ulicemi lemovanými obchůdky se suvenýry, nechápete, jak toto město může mít něco společného s léčením. Brzy poznáte, že se procházíte továrnou na vydělávání peněz, a co víc, na vydělávání peněz na nemocných a bezmocných lidech. Každý obchod prodává lurdské suvenýry - figurky Panny Marie, tašky potištěné Pannou Marií, modely jeskyně, kde se stal zázrak, kostela, kam se chodíte modlit… Lidé jsou zvědaví, lezou do každého z obchůdků, a potenciálních zákazníků je habaděj.
Po absolvování ulic plných obchodů se zbytečnostmi se konečně přijde k Růžencové bazilice, asi hlavnímu cíli všech návštěvníků. Kostel městu překvapivě nedominuje, ale sedí v údolí, téměř schovaný před zraky zvědavců. A hned vedle v jeskyni se nachází ten zázračný léčivý pramen, který Lurdy proslavil…
LÍBA TAYLOR: Pestré kroje a ženy, které pletou při chůzi. To je rumunský Maramureš
Po ránu je tam klid, ale velké náměstí před kostelem se začne brzy naplňovat zvědavými turisty a pacienty na vozíčcích. Posouvají je příbuzní nebo místní mladí dobrovolníci.
Město Lurdy se podle legendy stalo slavným až po roce 1858, kdy se mladé dívce Bernardette Soubirous šestnactkrát zjevila Panna z Lurd a říkala jí, aby pila vodu z pramene vytékajícího z jeskyně Massabielle a aby vyřídila knězům, ať tam postaví kapli.
Přestože voda z jeskyně má mít léčebné účinky, odborné rozbory nikdy nedokázaly, že voda by nějaké zvláštní léčebné prvky měla. Tohle prý tvrdila i samotná Bernardette, ale mýtus přesto vznikl. Inu, říká se, že víra umírá poslední, a tak se do Lurd neustále hrnou zástupy věřících ve víře, že je zdejší pramen a zázračné místo uzdraví.
Lidé si přinášejí lahve a plní je pramenitou a údajně léčivou vodou, jiní stojí ve frontě na 17 lázeňských kójí, kde se na minutu mohou do studené zázračné vody ponořit. A zbavit se všech neduhů. Ti opravdu nemocní a vozíčkáři mají přednost, zatímco ostatní trpělivě čekají ve frontě.
Každoročně lázně použije na 350 000 lidí, a tak je celé město pro poutníky vybaveno hotely a restauracemi. A samozřejmě obchody s náboženskými suvenýry. A svíčkami. Cestou do léčebných lázní pod vysokou skálou se projde kolem takzvaných bruileres, malých klecí, kam lidé zapálené svíčky pokládají. Je jich tam požehnaně, a v ten chladný den, kdy jsem tam byla já, se od nich pomalu daly ohřívat ruce.
Jiné Lurdy
Lurdy mě zklamaly. Nevím sice, co jsem očekávala, a možná v tom mělo prsty i nepříznivé počasí, ale celý objekt s kostely s lázněmi se mi zdál ošklivý a levný, a duchovno jsem si tam mohla jen představovat. Studená architektura a betonové nádvoří mi nesedlo ke krásným umístěním v kopcovité zeleni, a napadlo mě, zda Bernardette tušila, co svým objevem způsobí, a zda by si tohle přála…
Exkluzivně pro NG: Londýnská East Side Story. Příběh chudoby, tolerance a naděje
Připomnělo mi to jednu zastávku v jiném posvátném místě - v Medjugorji v bývalé Jugoslávii. Není to tak dávno, co se Medjugorje proslavila mezi věřícími jako místo zázračné, a hned bylo nutné se zařídit pro davy turistů. Mystický zážitek šesti dětí udělal z obyčejné vesnice poutní destinaci, kam se věřící hrnuli až do chvíle, kdy jim cesty překazila válka. Zastavila jsem se tam před pěti lety a našla opuštěné místo s prázdnými parkovišti a třímajícím kostelem. Nikde ani noha, a to i přesto, že válka dávno skončila a bylo tam bezpečno. Možná, že to byla jen nešťastná náhoda, možná, že troška reklamy by z Medjugorje udělala silnou konkurenci Lurdám. Však lidé budou mít i nadále potřebu věřit na zázraky…
