Zvířecí hybridi jsou většinou dílem člověka. Umí je ale i příroda

Řada mezidruhových hybridů existuje jen v naší fantazii. Hybridů je však na světě mnohem více, než byste čekali. Za většinou z nich však stojí člověk a vidina nějakého výdělku. Za některými však stojí i příroda.

Zdroj: archiv

Hybridní zvířata jsou potomky odlišných druhů zvířat. Většinou mají tito jedinci problém přežít, ale některé druhy zvířat vznikly hybridizací přirozeně. Není to častý jev, ale pár příkladů v přírodě najdeme. Například vlk rudohnědý (Canis lupus rufus) vznikl křížením vlka obecného a kojota. Nejčastěji však tito jedinci pocházejí ze soukromých chovů a slouží jako zdroj peněz a zábavy. V přírodě k tomu přirozeně nedochází.

Šuplíky v přírodě neexistují

Diktát vědy nám vštěpuje, že zvířata můžeme roztřídit pěkně do "šuplíků", ale skutečnost je o něco složitější. Jasně definované hranice jsou spíš v našich představách než v realitě. Živočichové jednoho druhu vyskytující se na velikých územích s odlišnými podmínkami se od sebe začínají odlišovat. Někdy se zase jeden druh ukáže být směsí vícero druhů. 

Zkřížení jedinci mají někdy problém přežít, jindy ale naopak výborně prospívají. Evropa je třeba v současnosti svědkem vítězství kříženců původního jelena lesního s nepůvodním asijským jelenem sikou. Lidé si záhy všimli, že křížení může být z mnoha důvodů pro člověka výhodné (resp. výnosné) a snažili se dosáhnout žádané směsi genů s tím nejlepším, co různé druhy nabízely. Křížení exotických zvířat má poměrně dlouhou tradici, a sloužilo (a v menší míře slouží) spíš jako záliba. Leopon (kříženec leoparda a lvice) byl v zoologických zahradách v Japonsku a Evropě. Liger (potomek lva a tygřice) je oblíbený hlavně kvůli tomu, že dorůstá obrovských rozměrů. Mezi další hybridy patří třeba tigon nebo tigron (potomek tygra a lvice) nebo jagulep nebo jaguleop (kříženec jaguára a leopardí samice) a další.

Vybrali jsme pro vás nejzajímavější zástupce. Podívejme se na ně:

Liger / Tigon

 

Liger (nebo také ligr) je, jak název napovídá, kříženec mezi samcem lva a samicí tygra. Tento kříženec může dosáhnout obrovských rozměrů (zvláště v případě křížení lva indického a tygřice ussurijské). Problémem křížení je v tomto případě (mimo jiné) problematické chování. Lvi jsou sociální zvířata, zatímco tygři žijí osamocený život (kromě období páření). Chování hybridních potomků je pak přinejmenším nevyzpytatelné. Mají sklon k atavismu, tj. u zkřížených potomků se mohou objevit rysy nebo znaky, které už byly evolučně překonány a u daného druhu se už nevyskytují; ale náhle se znovu objeví jako výjimka. 

Tigon (někdy tigron, nebo tion) je také kříženec tygra se lvem, ale v tomto případě jde o potomka tygřího samce a lví samice. Je mnohem vzácnější než liger (i když dřívě tomu bylo naopak). Důvodem je především relativní malý vzrůst tygřích samců a především to, že nedosahují velikosti ligerů, a jsou tak pro člověka "méně atraktivní". 

Křížení může však být i (a většinou i bývá) výnosným byznysem. Ten je většinou na počátku křížení těchto šelem - tato zvířata jsou doslova magnetem přitahujícím návštěvníky zoologických zahrad i soukromých chovů. 

Podívejte se na video National Geographic o šlechtění a chování ligera:

Leopon

První kříženci leoparda a lvice se narodili v zoologických zahradách v Japonsku, Německu a Itálii. Leopon (viz hlavní fotografie) je větší než leopard a jeho vzhled docela jednoznačně prozrazuje jeho původ. Mají tmavší srst, lví ocas s chomáčkem na konci a hřívu. Stejně jako u ligera je chování leoponů nevyzpytatelné - mísí se geny samotářských leopardů se společenskou povahou králů zvířat.

Program Koshien Hanshin parku v Nishinomiya v Japonsku (1959) se stal poměrně úspěšným - vzešla z něj dvě mláďata a za tři roky další tři potomci. Mladí leoponi však byli neplodní a v roce 1985 zemřel poslední jedinec. 

Kojovlk

 

Východ Spojených států obsazuje vitální kříženec dvou psovitých šelem, který je úspěšnější než jeho příbuzní. U zvířat je heteroze (zvýšení "životnosti" jedince, kdy kříženci převyšují vlastnostmi svoje rodiče) spíše vzácná.

Výjimku představují právě kojoti žijící na severozápadě Spojených států. Ti obohatili svůj genofond tím, že se "zapletli" s místními vlky. Úspěšnost tohoto spojení objevili biologové, když odhalili, že se kojoti v USA šíří nerovnoměrně: severně od Velkých kanadských jezer expandovali rychleji než ti, kteří se šířili na jih (přes stát Ohio)…

Severní kojoti měli ve svých genech stopy vlků, kteří už v místě nežijí, ale jejich geny pomohly kojotům "vylepšit" vlastní druh. Z pohledu odborníků bylo překvapivé, že hybridizace kojotům vůbec poskytla nějakou výhodu. Je už běžné, že vznikají jakési "nadrostliny", ale u zvířat platí, že kříženci jsou většinou zdravotně i jinak oslabení.

Zebroid

Zebroid je kříženec zebry a koně (a ponyho) nebo osla. Kombinace pohlaví rodičů je v naprosté většině jako u mulů (tedy samec osla a samice koně), ale existují i případy „zebry-mezka". Zebroidi jsou pěstováni od 19. století a většinou mají typicky černo-bílé pruhy zebry na končetinách nebo na hlavě.

Proč jsou zebry pruhované? Je to zbraň proti ovádům

Tím náš výčet zdaleka nekončí. Křížení druhů se vyskytuje doslova napříč celou říší zvířat. Podívejte se do naší fotogalerie na další příklady. Jenom namátkou můžeme jmenovat křížení pumy s leopardem, jaguára s tygrem, ledního medvěda s medvědem hnědým, servala s domácí kočkou, delfína skákavého s kosatkou černou, velblouda s lamou. 

Některé pokusy se lidem vymknou hned na začátku. Zkřížením evropských a afrických včel došlo ke vzniku nového druhu, který měl být krotší a snadněji ovladatelný, místo toho se narodili potomci agresivnější a záhy uletěli do divoké přírody. 

 

Úvodní foto: Wikimedia

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články