Top galerie

Měnící se tvář Grónska. Klima i turisté přetváří zemi ledu

Měnící se tvář Grónska. Klima i turisté přetváří zemi ledu

Více jak tři milimetry velká, převážně (sub)arktická, perloočka druhu Eurycercus glacialis (korýši) představuje běžného zástupce zooplanktonu místních tůní a jezírek. Snímek ze skenovacího elektronové

Poslední večerní paprsky osvěcují monumentální horu Nasaasaaq (784 m.n.m.), nedaleko přímořského města Sisimiut, které představuje se svými pět a půl tisíci obyvateli druhé největší grónské město.

Kuře bělokura horského (Lagopus muta), aneb jeden z nejtypičtějších obyvatel Grónska.

Jirka Černý (autor textu článku) s baťohem na cestě Grónskem, v pozadí pohoří Isunngua.

Večerní duha nad jezerem Innajuattoq.

Monumentální pohoří nad jezerem Innajuattoq v podvečerní náladě.

Podzim v arktické tundře netrvá dlouho. Rozlehlé porosty brusinek se barví do teplých barev velmi rychle. Na snímku je oblast Iluliumanersuup Portornga.

Velmi dramatický příchod oblačnosti nemusí v Grónsku nutně znamenat vydatný déšť či bouřku. Místní říkají, že sledovat a nesledovat předpověď přináší zhruba stejné množství informací.

Inuité na lovu sobů nás zdravili už z dálky. Navíc nás převezli přes řeku Itinneq, jejímuž brodění bychom se jinak zcela jistě nevyhnuli. Inuité už dávno upustili od užívání tradičních materiálů a jso

Lov sobů polárních (Kangifer tarandus) má v inuitské kultuře dlouhou tradici a tvoří její důležitou součást. Navíc sobí salám je jeden z velmi mála skutečně grónských suvenýrů, které si odtud může tur

Obrovský kruh okolo měsíce na fotografii není optický kaz, nýbrž fyzikální jev zvaný halo. Vzniká průchodem světelných paprsků skrz ledové krystalky v atmosféře. Zhruba jednou za rok jej lze pozorovat

Rozdělání ohně je v arktických podmínkách nesnadné. Díky nepřítomnosti stromů je nutné vystačit si s kmínky brusinek a zakrslých břízek.

Západ slunce z bezejmenného vrcholku v pohoří Isunngua.

Stan stojící nedaleko mezinárodního letiště Kangerlussuaq. Vedle polární záře je možné si všimnout laserového paprsku mířícího ze zdejší vědecké stanice Kelly Ville do ionosféry. Pomocí tohoto laseru

Kangerlussuaq International Science Support, zkráceně KISS, je důležitou organizací umožňující vědecký výzkum i v tak nehostinném prostředí, jako je Grónsko.

Mikrobiologové Markus Dieser a Erik Broemsen z Luissianské státní univerzity provádí odběry bakterií z potoku pramenícího pod ledovcem na Kótě 660. Nezbytnou součástí odběru vzorku tvoří měření chemic

Markus Dieser otevírá balení ultrajemných filtrů pro odběr bakterií vyplavených zpod ledovce vydatným tokem.

Grónský ledovec pokrývá 1 710 000 kilometrů čtverečních, což představuje zhruba 80% povrchu Grónska. Často je širší i více než dva kilometry. Celková masa ledovce tvoří 2,850,000 km3. To z něj dělá je

Podvečer na Kótě 660. Plovoucí kry se během dne i noci neustále přemisťují, následujícího rána bychom na tomto místě nenašli žádnou.

Mnoho lidí se domnívá, že ledovec je velký a kompaktní kus ledu. Ve skutečnosti je to velmi členitá struktura plná nebezpečných trhlin vodních koryt i ledovcových jeskyní, které v době tání odvádí vod

První den se sněhovou pokrývkou představuje změnu pro celý arktický ekosystém včetně polárního zajíce (Lepus arcticus). Pro toho je na jednu stranu poněkud obtížnější sehnat potravu, na stranu druhou

Ledový příkrov Grónska (tzv. Ice Cup) ční viditelně nad krajinou i z velké dálky. Údolí Israndsdalen.

Russelův ledovec patří mezi nejoblíbenější turistické cíle v okolí Kangerlussuaqu. Cestovní kanceláře sídlící v Kangerlussuaqu k němu v sezóně každý den vozí přímo z letiště desítky turistů.

Plovoucí kry ledu na řece Akuliarusiarsuup Kuua.

Východ slunce nad Russelovým ledovcem a řekou Akuliarusiarsuup Kuua. Přestože to není na první pohled zřejmé, toto místo je velmi nebezpečné. Díky pohybu ledovce a nestabilitě jeho čela mohou často ve

Zvětšit