Když přišla poprvé v roce 94 nabídka jet v expedici s Josefem Rakoncajem do její severní stěny, byla pro mě tak šokující, že jsem ji zprvu odmítl. Ale vábení Everestu se nedalo odolat.

Radek Jaroš

Místní lidé žijí v podmínkách pro nás nepochopitelných, téměř bez majetku, ale šastní, neustále se smějící, což nám zamračeným Evropanům hodně schází.

Radek Jaroš

Kouzelná místa jsou i v nižších nadmořských výškách.

Radek Jaroš

Náhorní planina Tibetu. Do 4 300 metrů, kde se žije opravdu hodně skromně, téměř primitivně. Druhej den jsme spatřili v dálce neuvěřitelný horský masivy a mezi nima dominantní Mt. Everest!

Radek Jaroš

Kostry aut v řece dole byly deptající, stejně jako nemožnost z auta vyskočit v okamžiku, kdy se začíná nad propastí naklánět.

Radek Jaroš

Děti byly kouzelné.

Radek Jaroš

Šerpové jsou úžasný lidi. Národ, kterej se proslavil jako vejškoví nosiči, spolehliví kamarádi. My ale žádný neměli, lezli a nosili jsme sami.

Radek Jaroš

1994: Už jen to, že Mount Everest uvidím, bylo splněním něčeho, v co jsem nikdy nedoufal. Zvláš, když jsem vyrůstal za „železnou oponou“ a až na sklonku režimu jsem odjel na razítko, který jsme si

Radek Jaroš

V roce 1994 jsme se sice dostali nejvejš kvůli špatnýmu počasí do 7 300 metrů, ale i tak to byla pro mě obrovská škola. Zažil jsem první setkání s takovou vejškou, sáhl si na Everest, prožil expedič

Radek Jaroš

Průsmykem mezi Nepálem a Tibetem vedla tehdy ještě hodně adrenalinová, nezpevněná cesta.

Radek Jaroš

Protože jsme neměli žádný velký zkušenosti, zvolili jsme si za cíl severní žebro a severovýchodní hřeben. Tam, kde se odehrávaly ve dvacátých letech první pokusy Angličanů o zdolání vrcholu. Bylo t

Radek Jaroš

vystoupil jsem jako druhý Čech bez použití kyslíkového přístroje na nejvyšší horu světa - Mt. Everest (8848 m) v roce 1998

Radek Jaroš

Úplně samozřejmý pro nás bylo, že jdeme bez pomoci umělýho kyslíku. Vždy s ním to je podobný, jako jet Tour de France na mopedu. A bez něj je to čestný i vůči hoře.

Radek Jaroš

Rozhodl jsem se sestoupit na pokraji vyčerpání, upadající do bezvědomí, asi jen padesát metrů od vrcholu. Při sestupu jsem ale potkal spolulezce Vláu Noska, otočil a společně jsme stáli nakonec na

Radek Jaroš