Příběh přežití Mawson na Antarktidě

Nejděsivější příběh přežití. Z drsné Antarktidy. EXKLUZIVNĚ PRO NG

Dva muži v silném větru dobývají led na pitnou vodu. Tato každodenní namáhavá činnost byla nezbytná pro přežití účastníků tříleté australské vědecké expedice do Antarktidy v letech 1911-1914.

Grónští huskyové jsou silní a vytrvalí, mají hustou dlouhou srst, která je chrání před mrazem. Na fotografii táhnou saně po ledu v počátečním období australsko-asijské antarktické expedice. Z 38 psů,

Známka s Mawsonovou podobiznou

Meteorolog Cecil Thomas Madigan

Expediční pes jménem Blizzard

Posádka saní nahlíží do ledovcové pukliny chvíli před neštěstím. Družstvo Douglase Mawsona překonalo mnoho hlubokých puklin, než v jedné z nich zmizel Belgrave Ninnis, šest psů a důležitá výbava včetn

Jedno z osmi tříčlenných družstev vyslaných do různých směrů s úkolem prozkoumat dosud nezmapované území tvořili Archibald Hoadley, Sydney Jones a George Doves.

Tunely pod sněhem

Základna na Antarktidě

Jedno z tříčlenných družstev staví v bouři stan: v neustálém větru to mohlo trvat i déle než hodinu. Muži byli vystaveni krutému mrazu, měli přísné příděly jídla a neustále se obávali ztráty orientace

Tučňáci kroužkoví sloužili během expedice lidem i psům jako zdroj potravy. Někdy byli i zdrojem pochybné zábavy: muži se snažili nepozorovaně přikrást k tučňákům stojícím na útesu a shodit je do vody.

Jeden člen týmu zkoumá velkou ledovcovou jeskyni vzdálenou zhruba kilometr od hlavní základny, na nejvýchodnějším okraji mysu Denison.

Zásobovací loď Aurora zakotvená u mysu Denison byla jediným spojením účastníků expedice s domovem. Mawson na konci svého osamělého návratu na hlavní základnu spěchal, aby loď zastihl ještě v zálivu, s

Výstava o výpravě

Vybavení z tehdejší výpravy

Vybavení z tehdejší výpravy

Vybavení z tehdejší výpravy

Další galerie

Zavřít galerii