Top galerie

Japonská antarktická expedice trvá dva roky.

Japonská antarktická expedice trvá dva roky.

Začíná během října vyplutím ledoborce Shirase z tokijského přístavu.

Ledoborec Shirase stráví cestou do Antarktidy, pobytem tam s následnou cestou zpět mimo domovský přístav vždy 6 až 8 měsíců v roce.

Z hlediska logistiky je lokalizace japonské stanice velmi náročná.

Ledoborec se v této části ledovými poli prokousává velmi obtížně.

Těsně u kontinentu si musí prorazit cestu až 6metrovým mocným ledem.

Spodní plocha ledu je pokrytá ledovými řasami – většinou rozsivkami, které tvoří základ potravního řetězce polárních moří.

Antarktická stanice Syowa je nejstarší japonská výzkumná základna v Antarktidě.

Jednotlivé vědecké týmy pracují v široké oblasti kolem stanice.

Na výzkumné lokality jsou dopravovány vrtulníky.

Tým zaměřený na výzkum jezer, jehož členem byl doc. Ing. Elster, pracoval především v oblasti Langhovde, Skarvsnes, Skallen a na ostrově Ongul.

Ve všech odledněných územích se nachází desítky a možná stovky jezer různých velikostí a hloubek.

Některá jsou čistě sladkovodní, jiná brakická nebo přímo slaná.

Zdejší jezera nejsou bez života, ten má ale jinou podobu, než jsme zvyklí.

Charakteristická je velká vznášející se biomasa cyanobakterii na hladině, někdy koláče biomasy promrzají ledovým příkrovem.

Na některých jezerech plavající biomasa sinic vytváří prapodivné útvary kulatého či hruškovitého tvaru dosahující velikosti od tenisového míčku až po fotbalový míč.

Na povrchu mechových kopečků je jeden až dva centimetry silná vrstva sinic. Ty jsou hnědé až do červena. Vrstvou sinic občas prorůstají stonky mechů, nebo jsou stonky mechů obalené sinicemi. Pod horní vrstvou sinic je další vrstva jasně zelená.

V některých případech byla tato vrstva jasně červená. Pod těmito vrstvami je černá metanem zapáchající hmota, která tvoří i desítky centimetrů. Vždy když jsme tahali vzorky z vody, cítili jsme silný zápach metanu.

Na okolní kopce bylo potřeba dopravit dva gumové čluny a všechen materiál na odběr mechorostů.

„Všechny lokality, na kterých jsme pracovali,“ upřesňuje doc. Elster, „jsou takové odledněné jazyky, vybíhající zpod antarktického ledového štítu."

Na jihu jsou ohraničené antarktickým ledovým štítem, ze severu zamrzlým oceánem.

V Schirmacherově oáze před mnoha lety pracoval český astrofyzik Dr. Mrkos (pozdější vedoucí hvězdárny na Kleti).

Ten biomasu sinic přivezl do republiky...

...a Prof. Komárek dominantní druh sinice této biomasy popsal jako nový druh Leptolyngbya antarctica.

Jde o naši nejstarší vědeckou práci z Antarktidy.

Zvětšit