Klokaní mládě se vyvíjí ve vaku přisáté k mléčné bradavce matky. Musí se tam po porodu prodrat matčinou srstí samo.
Samička slíďáka hajního s sebou vláčí kokon s vajíčky připevněný na snovacích bradavkách, dokud se z něj nevynoří mláďata. Droboučcí slíďáci pak přestoupí na matčin zadeček.
Jihoamerické žáby pipy předvádějí při páření ve vodě salta, aby se vajíčka po nakladení dostala na matčin hřbet. Její partner je vmáčkne do zbytnělé kůže a oplodní.
Tamarín pinčí, který na svém hřbetě vozí potomky, s velkou pravděpodobností není matka. Je to otec mláďat!
Podobně se o mladou generaci zajímají i někteří paviáni či makakové. Důvod je však trochu jiný – Pečující mladíci tedy podle některých studií používají mláďata jako živé štíty proti agresi vůdců.
Štíří samičky nekladou vajíčka, ale rodí živé potomky. Jakmile jsou mladí štíři na světě, vyšplhají matce na hřbet – tedy přesně na první širší část zadečku.
Vajíčka jihoamerických pralseniček neboli „šípových žab“ se nevyvíjejí ve vodě, ale na souši. Rodiče proto musí snůšku hlídat a pravidelně vlhčit.
Vajíčka jihoamerických pralseniček neboli „šípových žab“ se nevyvíjejí ve vodě, ale na souši. Rodiče proto musí snůšku hlídat a pravidelně vlhčit.