Co nás čeká po smrti z pohledu kvantové fyziky?

Myšlenka, že se lidské vědomí po smrti navrací k universu, je stará snad jak lidstvo samo, v dnešní době ovšem vyvolává spíš skeptický úsměv. Když ji ale vysloví vědec, který v minulosti získal Wolfovu cenu za fyziku, každý si jeho teorii se zájmem vyslechne.

Pochopitelně jde jen o nepotvrzenou teorii, jejíž základy navíc vycházejí z kvantové fyziky, které většina lidí vůbec nerozumí. Dokonce si ani nemůžeme být jisti, zda její interpretace přizpůsobené chápání laické veřejnosti nejsou v médiích trochu zkreslené. Přesto se pokusíme zhruba nastínit, o co jde.

Teorii o nesmrtelném vědomí rozvíjí britský profesor matematiky při univerzitě v Oxfordu Sir Roger Penrose ve spolupráci s americkým anesteziologem Stuartem Hameroffem. Lidské vědomí je podle nich uchováváno ve vláknitých strukturách mozkových buněk, nazývaných mikrotubuly, a je tvořeno nezničitelnou kvantovou informací. Po smrti biologického organismu ztrácí mikrotubuly svůj kvantový stav, ale kvantová informace nezanikne - pouze se rozplyne do vesmíru.

Zdálo by se, že něco takového může vymyslet každý, stačí do textu vložit tajuplný přívlastek "kvantový" a nějaký ten odborný termín typu "mikrotubuly". Tak jednoduché to ale není. Teorii předcházejí složité výpočty kvantové fyziky, která zkoumá chování elementárních částic mnohdy menších než atomy. Právě tyto mini částice se vymykají zákonům klasické fyziky, protože mohou existovat v různých stavech a pozicích. Nedají se přesně změřit, jejich stav je možné vyjádřit pouze pravděpodobností. Například světlo se může chovat jako částice (foton) nebo jako vlna. Pokud bychom ho chtěli změřit tradiční cestou, mohli bychom tak učinit jen za předpokladu, že se bude nacházet v jednom stavu a v jedné pozici, což je nemožné. Jakkoli ho tedy změříme, měření nikdy nebude přesné.

Z tohoto zjištění pak můžeme vyvodit závěr, že přesné není vlastně žádné fyzikální měření - jeho výsledky vycházejí jen z jedné pozice a stavu, který měřenému objektu subjektivně přisoudíme.

Od toho je pak už jen krůček k teorii biocentrismu, jež předpokládá, že pravou realitu vlastně nikdy nevidíme. Svět, jak ho známe, je tvořen iluzemi naší mysli. Tuto myšlenku propaguje ve velkém americký lékař Robert Lanza, podle něhož je iluzí i sama smrt.

Ať tomu rozumíte či nerozumíte, věříte či nevěříte, jedno je jisté: lidské vědomí zatím nikdo nebyl schopen rozebrat na hmotné částice a jednu po jedné změřit. Jde o záhadu, která bude trápit lékaře, neurology, fyziky i další odborníky ještě hodně dlouho.

Související články