Existuje posmrtný život? Co dokázaly vědecké experimenty s "poletující duší"

Dříve se mělo za to, že teorie o nesmrtelné duši patří do světa náboženství a moderní věda její existenci vyvrátila. Pojďme rýpnout do vosího hnízda a upřesněme terminologii: moderní věda nesmrtelnost duše popřela, ale vyvrátit ji zcela nedokázala. Dokonce se najdou renomovaní vědci, kteří se té záhadě pořád snaží přijít na kloub.

Radikálně odmítavý postoj k otázce posmrtného života zaujímá například americký kosmolog a fyzik Sean Carroll, který nedávno veřejně prohlásil, že něco jako nesmrtelná duše není možné. "Vědomí by muselo být zcela oddělitelné od fyzického těla, a to je nesmysl. Víme přeci, že vědomí je tvořeno fyzickými atomy a elektrony," citovala jeho prohlášení média.

Proti Carrollovu tvrzení stojí řada lidí, kteří zažili tzv. mimotělní zkušenost. Tento prožitek nastává samovolně buď v rámci spánkové paralýzy, kdy je tělo znehybněno spánkem, ale mysl je bdělá, anebo během klinické smrti v prvních minutách po zástavě srdce. Dotyční mají pocit, že opouští tělo a vznáší se prostorem, často vidí sami sebe ležet na lůžku a rozeznávají předměty v místnosti. Otázkou je, zda jde o halucinaci, nebo o opravdový prožitek vědomí mimo fyzickou schránku.

V roce 2014 tento fenomén zkoumala studie, do které se zapojila patnáctka nemocnic v USA, Velké Británii a Rakousku. Kardiologové měli rozmístit na police v místnostech různé obrázky tak, aby je bylo možné vidět pouze od stropu. Zajímalo je, jestli někdo z resuscitovaných pacientů bude schopen o obrázcích později vypovědět.

V pomyslné síti se chytili dva pacienti, kteří byli schopni přesně popsat, co se při jejich resuscitaci v místnosti dělo, jeden z nich ale nemohl ze zdravotních důvodů ve výpovědi pokračovat. Ten druhý, 57letý muž, dokázal identifikovat přítomné osoby a použité přístroje. Jeho resuscitace ale bohužel proběhla v místnosti, kde žádné obrázky na policích rozmístěny nebyly. Studie nicméně tak úplně zbytečná nebyla - dokázala totiž, že vědomí může být přítomné ještě několik minut po zástavě srdce a dechu.

Ve stejném roce se podrobila zkoumání 24letá studentka psychologie z Kanady. Po vyslechnutí přednášky o mimotělních zkušenostech zašla za přednášejícím profesorem a svěřila se mu, že do této chvíle považovala takovou zkušenost za normální schopnost, kterou disponuje každý. Sama prý "opouští tělo" každou noc už od dětství, kdy ji nebavilo usínat ve školce.

Výzkumník Claude Messier ženu napojil na přístroje a požádal ji, aby se uvedla do stavu, kdy se její mysl nachází mimo tělo. S překvapením zjistil, že v tu chvíli veškerá mozková aktivita probíhala jen v levé části mozku - při zapojení představivosti a vidění snových obrazů totiž probíhá aktivita v obou částech. Neaktivní byl i vizuální kortex, který se rovněž zapojuje, když si něco v hlavě představujeme. Mimotělní zkušenost je tedy naprosto odlišným stavem od stavů dosud známých a prozkoumaných.

Experimentů na toto téma proběhlo v minulosti více, z žádného z nich však nebylo možné vyvodit přímý závěr, že vědomí může existovat mimo tělo. A i kdyby to možné bylo, stále by nešlo o důkaz posmrtného života - nikdo z žijících totiž nemůže potvrdit, že toto "poletující vědomí" po smrti nezanikne spolu s tělem. Musíme se tedy smířit s tím, že věda nám uspokojivou odpověď na otázky kolem života po životě hned tak nepřinese.

Náměty k polemice nabízí třeba následující video:

Související články