Zástupci z řad lékařů z celého světa se sešli na konferenci v New Orleans, aby probrali možnost uplatnění hibernace člověka v medicíně a kosmonautice. Lékařská věda tuto metodu už léta praktikuje u pacientů po těžkém úrazu, ale dotyční nikdy nebyli uvedeni do tohoto stavu na délší dobu než týden. Kosmonauti by přitom potřebovali být v uměle navozeném "zimním" spánku okolo 180 dnů - zhruba tak dlouho by totiž trvala při použití dnešních technologií cesta k Marsu.

Během letu by astronautovo tělo bylo ochlazeno na 32 stupňů Celsia, jeho základní životní funkce by byly udržovány nitrožilní výživou. Elektrická stimulace by zároveň pomohla udržet svalovou aktivitu, aby astronaut nebyl po probuzení ochablý.

"Hibernace by snížila zdravotní rizika kosmonautů při letu vesmírem a snížila by požadavky na prostor v raketě," uvedl Dr. Matthew Regan z univerzity ve Wisconsinu. Posádka vesmírné lodi by s sebou podle něj nemusela vézt tolik zásob jídla a vody, což by mohlo snížit velikost stroje až pětinásobně. Raketa by byla lehčí a potřebovala by méně paliva. Kromě toho by se astronauti cestou nenudili, protože by o sobě nevěděli. Systém by je probudil až při dosažení destinace.

Neradujme se ale předčasně, že se scény ze sci-fi filmů stanou brzy realitou. Lékaři zatím nevyřešili jeden zásadní problém - nevědí totiž, jak na dlouhodobou hibernaci zareaguje lidský nervový systém. "Když se zvíře ukládá k zimnímu spánku, funkce určitých mozkových neuronů je přirozeně potlačena," vysvětlil Matteo Cerri z boloňské univerzity. "Pokud by potlačena nebyla, zareagovaly by na nízkou teplotu a bojovaly by proti podchlazení organismu."

Vědci tedy nejprve musí přijít na to, jak ošálit lidský nervový systém, aby nezačal panikařit, když se tělo dramaticky ochladí. Člověk zkrátka není medvěd, i když by se jím někdy rád s příchodem zimy stal.