Kromě odvahy a všeho, co horolezci v extrémních podmínkách potřebují, si Radek Jaroš s sebou bere i fotoaparát, aby zachytil každou cestu z měst a údolí až do nebeských výšek.
Kalendáře si můžete objednat na e-shopu Radka Jaroše, který najdete na jeho osobních stránkách www.radekjaros.cz. Kalendář na rok 2013 s fotografiemi z letošního výstupu na Annapurnu by měl být k dispozici od srpna.

Zážitky pak každoročně zpracovává také v kalendářích, které jsou unikátním svědectvím extrémních výkonů všech členů výpravy. Přinášíme ukázky z expedice na Shisha Pangmu (8 046 m), kterou zlezl v roce 2004.

Cesta do neznáma

Poprvé jsem během jednoho roku jel na dvě expedice. Jaro Cho Oyu a podzim Shisha Pangma. Ta leží jako jediná osmitisícovka celá v Tibetu. Neměli jsme o ní příliš informací. Tibet je země, která byla dlouho pro svět zavřená. Čína navíc nepouští do světa moc podrobných map svýho území. A my jsme se nechystali na normálku, ale do jihozápadní stěny do neznámýho údolí.

SPECIÁL: Osmitisícovky Radka Jaroše

Cesta, kterou jsme plánovali, vedla na poslední hlavní vrchol osmitisícovky, na němž Češi ještě nestáli. Už byla samozřejmě vylezená, ale nikdy ne na tenhle nejvyšší bod. Pro nás tedy velká výzva. Navíc jsme plánovali výstup alpským stylem. To znamená, že po nástupu do stěny se už nevrací dolů. Ani odpočinout, ani naložit další zásoby, ani dobrat síly.

Jediná cesta vede neustále nahoru, nahoru, nahoru… Ve stěně, kde neproudí davy lidí jako dnes třeba na Everestu, ve stěně, kde nikdo není, nikdo nepomůže… Situaci nám komplikovalo i to, že Shisha Pangma leží mimo hlavní himálajský hřeben, sama vystrčená stranou v náhorní tibetský vysočině a my neměli žádný předpovědi počasí.

Laboratoř lidských vztahů

Na náš pokus, kdy jsme plánovali výstup šest dnů a sestup na čtyři, jsme potřebovali bezpodmínečně slušný podmínky. Jinak by se cesta stala pastí. Taky jsme věděli, že deset let před náma se o vylezení pokoušela taky čtveřice pod vedením prvního Čecha na Everestu, Poldy Sulovskýho. Nevylezla a navíc jeden z nich se domů už nevrátil.

Co dělat s mrtvým na osmitisícovce? Odpověď najdete v knížce

Vyráželi jsme v osvědčený sestavě: Zdeněk, Martin, Miska a já. Známe se spoustu let, absolvovali společně expedice Mt. Everest, K2, Kangchenjungu, Broad Peak… Vynikající paráci. Ale i tak jsme se nevyhnuli problémům, ponorkový nemoci. Expedice na osmitisícovky jsou taková laboratoř lidských vztahů. Stres, napětí, odloučení, čekání, malej životní prostor, osobní krize.

Tlakovej hrnec, kterej občas bouchne. Z Káthmándú jsme se vydali dobře známou cestou do Tibetu. Konečná náklaďáku byla tentokrát Nyalam. Tam jsme překládali na jaky. Byl dobře vidět rozdíl mezi zvířaty i lidmi, kteří s nimi pracují denně na frekventovaný Cho Oyu a těma, kteří občas nesou vybavení expedice údolím pod nebezpečnou stěnu Shisha Pangmy.

Jaci se neustále plašili, utíkali a náš náklad byl rozesetej podél stezky. Při zpáteční cestě dokonce několik sudů skončilo hluboko na ledovci pod náma. Základní tábor jsme postavili na louce u jezera. Něco okolo 5 000 m. Než jsme se z důvodů aklimatizace vydali na zdolání jedný šesti- a jedný sedmitisícovky, vystoupil jsem sám na hřeben nad BC. První aklimatizační vrchol 6 300 m nás trochu zaskočil, ale nebyl to zásadní problém.

Jen tak si vyletět za kamarády horolezci. Na Kamčatce šlo o život

Druhej, kterej měl vejšku 7 500 m, už byl větší problém. Mimo jiný, tři sta metrů nad nástupem jsme museli prolézt úzkej žlab. Nic, co bychom technicky nezvládali. Ale děsilo mě, že tudy vede jediná cesta zpět a v případě sněžení se z ní stane trychtýř, kterej sbírá sníh z celý obrovský stěny. Dva roky před náma zahynul v lavině pod stěnou jeden z nejlepších lezců světa Alex Low.

Ledové království

Počasí bylo nejistý a já dostal strach, chtěl jsem sestoupit. Protože bych ale nebyl aklimatizovanej a rozbil bych tým, nezbylo než pokračovat. V 7 000 m jsme museli zabivakovat. Tři hodiny jsme bušili jak nádeníci do čistýho vodního ledu, abychom získali plošinku 90 cm širokou a na ní postavili s Miskou stan. Martin a Zdeněk to nestihli a spali v sedě. Jak řekl ráno zmrzlej a ztuhlej Zdenál: „Zážitek nemusí bejt krásný, hlavně, když je silný!" Ráno byla vidět blížící se fronta a tak jsme valili dolů bez vrcholu. Takových zážitků jsme měli spoustu i během výstupu na vlastní Shisha Pangmu. Těžký batohy, se kterýma jsme lezli denně dvanáct hodin nonstop na předních hrotech tisíce metrů nad zemí. Bivak v trhlinách pod ledovcovou věží. Stany na sypkým sněhu v 7 300 m.

Všechno jsme s Miskou korunovali variantou, kdy jsme v 7 800 m zabloudili, nalezli do úzkýho, téměř kolmýho žlábku a na předních hrotech maček, na zbraních jsme vylezli až na hřeben. Dvacet metrů od nás vlevo byl vrchol!

A za hodinu jsme na něm stáli všichni čtyři! Poslední "česká" osmitisícovka byla vylezená.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Umírá mozek na osmitisícovkách? Většinou ano, ale Radek Jaroš je výjimkou potvrzující pravidlo
Radek Jaroš zdolal 13. osmitisícovku – nebezpečnou Annapurnu. Zbývá mu už jen K2
7 vrcholů 7 kontinentů: Miroslav Caban na Mount Everestu. Bez kyslíku