Geniální a tajemný stavitel Santini. Hvězda, která létá mezi hvězdami
V pražské rodině kamenického mistra Aichela se v Praze narodil chlapec. Stalo se to 3. února 1677 a velkou radost to rodičům nepřineslo.
Prvorozený syn měl zdědit rodičovskou živnost, ale chlapec na to už na první pohled neměl. Na část těla byl ochrnutý a kulhal – bylo jasné, že kameník z něj nikdy nebude. Přesto se nakonec stal nejváženějším českým architektem, o jehož stavbách se budou akademici hádat ještě za 20 generací.
Přes tělesný handicap se vyučil kameníkem, ale zřejmě ho mnohem víc lákala malba a architektura – k té však naštěstí v baroku mělo kamenictví mnohem blíže než nyní. Po studiích v Praze se vydal na cestu po Evropě, během ní navštěvoval ty nejlepší stavby a stavitele své doby. Podle toho, co později sám navrhoval, ho nejvíc fascinovalo dílo excentrického Francisca Borrrominiho. Vášnivý Ital, který se v záchvatu vzteku probodl vlastním kordem a pak si dva dny psal, jak vypadá umírání, proslul dynamickým stavebním slohem a schopností oddělovat vnitřní a vnější část domu.
Po hlavě do stavění
Po návratu z cest se Santini vrhl rovnou na architekturu. Doba tehdy byla opravdu jiná, první realizaci dokončil už ve věku 23 let – v tomto věku dnes mladí architekti teprve začínají. Od počátku vycházel z Borrominiho stylu, ale sám ho dokázal obohacovat o originální myšlenky a vlastní symboliku. U temperamentního Itala se inspiroval především v častém používání netradičních půdorysů – oblíbil si především hvězdicovitý. Do většiny staveb vepsal spoustu matematických zákonů a narážek na biblické i antické symboly.
Než zaÄal tvoÅit úplnÄ sám, musel však ještÄ ujÃt dlouhou cestu. NaštÄstà se Santini uchytil u Jeana Baptistyi Matheye, velmi úspÄšného architekta původem z Francie - autora napÅÃklad Letohrádku Trója. Po MatheyovÄ smrti Santini pÅebral nejen jeho klienty, ale také zamÄstnance a dodavatele. Tak koneÄnÄ zÃskal sÃlu prosazovat své myšlenky v architektuÅe. A podaÅilo se mu to lépe, než komukoliv pÅedtÃm nebo potom.
HvÄzdy, kam se podÃváte
Svými souÄasnÃky i následovnÃky byl sice považován za solitéra, který se jen tÄžko napodobuje, pÅesto mÄl na Äeskou krajinu obrovský vliv. Domy projektoval pouhých 23 let ”“ to z dnešnÃho pohledu nenà úplnÄ nejdelšÃ doba. Dokázal však navrhnout témÄÅ stovku nejrůznÄjšÃch staveb: od obyÄejných hospodáÅských, pÅes palácových, až majestátnà cÃrkevnÃ. Jeho dÃla se vyznaÄujà skvÄlou pracà s krajinou ”“ každý dům jako by byl pro své mÃsto stvoÅený.Â
Jan Blažej Santini-Aichel (3. února 1677 - 7. prosince 1723) je osobnostà tohoto týdne, protože se právÄ pÅed 335 roky narodil. |
KromÄ toho, že umÄl stavÄt, by se dal dnes oznaÄit za skvÄlého lobbistu. UmÄl hledat klienty, kteÅà šÃÅili jeho slávu dál ”“ a rozdávali mu zakázky snů. PrvnÃm důležitým Santiniho zákaznÃkem byl zbraslavský opat Wolfgangem Lochner. Tomu se Santiniho realizace zalÃbila natolik, že ho doporuÄil dalšÃm opatům bohatých Åadů (tehdy pÅedevšÃm cisterciánů a benediktinů). Pro nÄ pak postavil své nejlepšÃ návrhy ”“ kostely a kláštery, které jsou dodnes chloubou ÄŒech a Moravy.
Odkaz ve hvÄzdáchÂ
K Santiniho nejslavnÄjšÃm stavbám patÅà klášternà kostel Nanebevzetà P. Marie a sv. Jana KÅtitele v Sedlci u Kutné Hory nebo klášternà kostel Nanebevzetà P.Marie v Kladrubech u StÅÃbra. Santiniho projekt poutnÃho kostela Narozenà P. Marie ve KÅtinách byl sice dokonÄen až po architektovÄ smrti a ne úplnÄ podle jeho návrhů, pÅesto však dodnes fascinuje bÄžné návštÄvnÃky, kunsthistoriky i architekty.Â
Santini zemÅel ve vÄku 46 let, 7. prosince 1723. O jeho soukromém životÄ toho moc nevÃme, je pro nás dodnes stejnÄ záhadný jako výklad symbolů v jeho stavbách. Je jisté, že pohÅbil nejen manželku, ale také tÅi syny. VlastnÄ dnes už ani nevÃme, kde skonÄily Santiniho kosti. PÅesto je k vidÄnà ”“ na obloze. Roku 1996 byl jménem Santini-Aichl pojmenován asteroid objevený Äeskými astronomy, manželi Janou a Milošem Tichými.
FOTO: Wikimedia Commons, půdorysy: www.santini.cz