Gary Gygax to dokázal. Každý, kdo si dnes zahraje hru jako World of Warcraft, Mass Efect nebo Diablo, pokračuje v Gygaxově snu. Takových lidí jsou dnes desítky, možná i stovky milionů. Všechno to přitom začalo ve sklepě.

Gary Gygax prožil většinu života v americkém městě Lake Geneva. V dětství miloval fantastické příběhy plné draků, čarodějů a rytířů – ty mu vyprávěl otec. Jeho život byl ale jinak poměrně nezáživný – vystřídal několik zaměstnání, nejdéle vydržel pracovat jako pojišťovák; oženil se a měl děti. V Americe 60. let nic výjimečného. Až na to, že se po večerech scházel s kamarády a hrál hry. Nejvíc si oblíbili vojenské hry s miniaturami – tehdy velice drahé hry, ve kterých se bojovaly historické bitvy.

Od vojáčků k drakům

Stalo se to někdy na přelomu 60. a 70. let. Gygax hrál s přáteli historickou bitvu – ale protože byla krapet nudná, postavil na stůl plastovou figurku dinosaura. A řekl: „Tohle je drak.“ Všichni u stolu se díky originálnímu nápadu královsky bavili, takže není divu, že se fantastické postavy objevovaly na hracím stole čím dál častěji. Aby do hry kouzelníci, draci a skřeti lépe zapadli, vytvořil pro ně Gygax s pár kamarády i pravidla. A rovnou také vymyslel fantastické světy, kde se spolu mohli potkat. A rozsekat na kousky…

Tak vznikla první pravidla hry, která se jmenovala Chainmail. Roku 1972 vydal druhou edici těchto pravidel, v nichž existovala kouzla, hrdinové a příšery. Tahle práce Gygaxe úplně pohltila; aby ji zvládl, vzdal se relativně dobře placeného místa pojišťováka a místo toho opravoval boty. Přesně jako v klasickém příběhu úspěchu po americku – pro splnění svého snu se musí něco obětovat. O něco později Gygax na práci rezignoval úplně. Založil společnost TSR (Tactical Studies Rules) a roku 1974 v ní vydal pravidla hry, která změnila svět. Jmenovala se Dungeons and Dragons (Kobky a draci).

Přidejte Tolkiena a okořeňte Conanem

Jak napsal jeden český fanoušek: „Bůh sice nehraje v kostky, ale s Garym by si určitě partičku dal…“ Vystihl tím přesně, jak revoluční hrou byla hra Dungeons and Dragons. Spojovala v sobě prvky taktických her s miniaturami a her s kostkami – ale také něco nového. Později se tomu začalo říkat „role playing“ – hraní rolí nebo hry na hrdiny. Hráči s v nich vžívali do rolí mytických barbarů, pohádkových kouzelníků nebo hobitů. Gygax a spol. si pro fantastické světy i postavy vypůjčovali rekvizity i motivy, odkud se jen dalo. Něco se vzalo z Tolkiena, přihodilo se trošku barbara Conana od R. E. Howarda, okořenilo se to keltskými mýty a doplnilo magií z románů Jacka Vance.

Během prvního roku Gygax bez problémů prodal tisícovku výtisků pravidel, většinu hned v prvních dnech po vydání. Ze hry se stal malý kult, který se rychle šířil, především mezi studenty. Roku 1980 se prodalo pravidel hry za 8 milionů dolarů, roku 1985 už dokonce za 29 milionů dolarů. Tuhle hru si alespoň vyzkoušel prakticky každý, kdo v té době v Americe studoval – tedy vlastně generace dnešních čtyřicátníků nebo padesátníků. Propadli jí spisovatelé (Stephen King, Steven Erikson), herci (Matt Damon, Judy Denchová nebo Robin Williams) i filmoví scénáristé a režiséři. Jeden z nich, dnes veleúspěšný Jon Favreau (např. filmy Iron Man) o Dungeons and Dragons řekl: „Neměl jsem na to, abych se naučil chemii, ale dokázal jsem se naučit nazpamět všechna pravidla téhle hry. Díky ní jsem pochopil, jak psát scénáře.“

Na motivy Dungeons and Dragons vznikly i dva celovečerní filmy. Velmi špatné filmy. Podívejte se na trailer: 

Peníze. Velké peníze

A tohle všechno byl jen začátek. S tímhle obrovských úspěchem se samozřejmě roztrhl pytel s konkurencí – podobných her vznikaly celé tucty. V České republice se jí stalo Dračí doupě, které vznikalo v prvních měsících roku 1990 a vyšlo na Vánoce téhož roku. Vytvořil ho jeden ze studentských vůdců sametové revoluce Martin Klíma. Mezitím se však už Dungeons and Dragons ve světě pomalu přesouval na obrazovky počítačů.

Už první hry, které pro počítače vznikaly, se často vydávaly do kobek, bludišť a labyrintů. Když autory napadlo zalidnit tato místa nebezpečnými bytostmi, využili pro to samozřejmě existující pravidla, vypůjčená, ukradená nebo oficiálně licencovaná. Z hráčů Dungeons and Dragons se stali mladí programátoři, kteří vymýšleli takové hry jako třeba Zork, Akalabeth nebo legendární Ultimu. Na univerzitě v Essexu vznikla už na konci 70. let hra Multi User Dungeon, která byla první on-line hrou na světě.

Právě poslední jmenovaná hra se stala inspirací pro dnes zřejmě nejpopulárnější formu zábavy mladých – multiplayerové hry jako je World od Warcraft. V tomhle byznysu se dnes pohybují těžko uvěřitelné částky, například roku 2008 se za jejich hraní utratilo asi 1,4 miliardy dolarů. A co z toho všeho mě pan Gygax?

Kromě slávy (a animované podobě se objevil třeba v seriálu Futurama) nic moc. Protože svěřil vedení své společnosti TSR nepříliš dobrým obchodníkům, nepodařilo se mu v konkurenci přežít. Jeho firmu nakonec koupil hračkářský obr Hasbro, který ji dále rozvíjí. Příští rok má vyjít už pátá edice – a zřejmě jako na každé předchozí i na ní bude uvedeno poděkování Gary Gygaxovi. Ten i po pádu TSR dál navrhoval různé hry, ale žádná už neznamenala takovou revoluci jako Dungeons and Dragons.

Zřejmě na hrách dokázal vydělat docela solidní peníze – ale nikdy nezbohatl. Krátce před smrtí se v jednom rozhovoru přiznal, že většinu utratil za dvě manželky a šest dětí. A zbytek rozdal na dobročinné účely.  

Když Gygax roku 2008 zemřel, psala o něm i tak seriózní média jako The Economist, NY Times nebo BBC. Většina novinářů tehdy přiznala, že na jeho hrách vyrostla. Stejně jako autor tohoto článku…

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• FIFA 2012: Jak vzniká nejúspěšnější počítačová sportovní hra?
  
• Stáhněte si originální wallpapery National Geographic
• Robotka, která se naučila chodit. Aneb proč je tak důležitý palec u nohy