Pokud přijíždíte z Německa, zvolte cestu trajektem. Přívoz nazývaný Plovoucí most začal fungovat už v roce 1928. Jeden z šesti zdejších trajektů se dokonce jmenuje Tábor.

„To víte, že se mě Češi ptají, čí to byl nápad. Opravdu nevím, ale díky názvu je každopádně tahle loď z naší flotily nejfotografovanější“, směje se „lodní průvodčí“ Helmut. Ke slevě ho ale nepřiměje ani česká značka na našem autě.

V historickém centru se nejdříve vydejte na náměstí Münsterplatz. Tady se vypíná dominanta města - Dóm Matky Boží (Münster Unserer Lieben Frau). Její základ tvoří románská trojlodní bazilika doplněná gotickými kaplemi a výrazné gotické průčelí s dostavěnou novogotickou věží. Právě zde zasedal koncil a Jan Hus si vyslechl ortel.

„Kde to je?“ slyším si mezi sebou šeptat české návštěvníky. „Ta značka, kde prý stál Jan Hus při vynášení rozsudku.“ Nakonec jsem ji našel i já. Nedaleko vchodu, na místě, kde snad celý den nedopadne sluneční paprsek.

Husova ulice patří k nejhezčím

Jedna z nehezčích ulic historického centra Kostnice je určitě Husova - Hussenstrasse. Na jejím konci, těsně před starobylou bránou Schnetztor, stojí Husův dům s muzejní expozicí.

Zde, v podnájmu u vdovy Fidy Pfisterin, strávil český kněz první tři týdny pobytu. Slabou čtvrthodinku chůze od Husova domu leží Husův kámen – údajně přesné místo, kde byl Jan Hus 6. července 1415 upálen.

U Husova kamene čekáme na trochu lepší světlo a za tu dobu se u něj vystřídá hned několik Čechů. Někdo jen tak postojí, jiný položí kytku a dlouho rozjímá. Kdyby měl existovat v Kostnici jen pro nás nějaký orientační bod, přimlouval bych se za toto místo.

Odpoledne to začíná žít na břehu Bodamského jezera, kolem městské zahrady – Stadtgarten, na jejímž okraji stojí budova koncilu - Konzilgebäude.

„Ta nevypadá moc reprezentativně slyším kolem sebe česky anglicky, německy … ale i tak ji všichni zájmem fotografují. Dávám jim za pravdu. Teprve v průvodci se pak dočtu, že to byl kdysi obchodní dům a potom i skladiště. Budovu proslavil opravdu až koncil. Právě zde volili papeže. Dnes v Konzilgebäude probíhají koncerty a konference.

Většina návštěvníků bere současnou Kostnici jako atrakci na pár hodin. My ne. Nastává západ slunce a my se snažíme o pár hezkých fotek auta na nábřeží. Projíždějí místní policisté. Vypadá to na problém Drze jim stojíme v cestě a zákazu vjezdu. Zastaví hned u nás, ale nic se neděje. Jen z otevřeného okýnka sledují naši práci. Pak jen doporučí nebližší parkoviště. „Určitě tam po focení zajeďte. Pokuty co vybíráme za nesprávné parkování jsou opravdu zajímavé.“

S nocí ožívá historické centrum a citlivě nasvětlené má neopakovatelnou atmosféru. Tady se vyplatí zůstat a zažít kontrasty světel a stínů v úzkých uličkách. Tohle město nejsou jen vzpomínky na minulost

Na rozdíl od Jana Husa, jemuž cesta sem zabrala celých 24 dnů, my jsme naši 601 km dlouhou trasu zvládli Volkswagenem Golf 1,4 TSI za 6 a tři čtvrtě hodiny a z nádrže zmizelo celkem 37 litrů benzínu.

Malé rady na malou cestu:

Otevírací doba Husova muzea

• Od 10 do 17 hodin v létě
• Od 10 do 16 hodin v zimě
• V pondělí a o svátcích zavřeno. Vstup pro jednotlivce volný

Trajekt

Pokud budete vědět, že pojedete i zpátky, kupte si rovnou zpáteční lístek. Ušetříte.

Parkování

Kolem historického centra parkujte jen tam, kde jeto dovoleno. Doporučujeme i podzemní parkovací stanoviště. Český styl – zaparkovat tam, kde to není přímo zakázáno a pak se „nějak uvidí“ zde vede jen k debatě o výši pokuty s místní asertivní a neodbytnou policií.

Vzducholoď

Necelých 30 kilometrů od Kostnice, na druhé straně jezera, ve městě Friedrichshafen prováděl konal od r.1892 Ferdinand von Zeppelin pokusy se stavbou vzducholodí. Jeho nejznámější - Graf Zeppelin - v r. 1929 vykonala dvacetidenní let kolem světa. Nejslavnější éra vzducholodí Zeppelin spadá do let 1928 až 1937. Na tamějším zámku si můžete jednu z nich důkladně prohlédnout.