V romské rodině se o Vánocích (o Karačoňa) udržuje nebo dříve udržovala řada starých obecně rozšířených lidových zvyků, které se v minulosti pojily s křesťanskými představami. Mnohé z nich Romové převzali od majoritní společnosti, z které se postupem času vytratily.
Projekt císaře Josefa II., týkající se usazování Romů na pozemcích zrušených klášterů, položil od konce 18. století na Moravě základy pro trvalá romská usídlení. U celé řady vesnic později postupně vznikaly velké romské osady, lidově nazývané „cikánské tábory“.
Zatímco v 15. století byli Romové přijati vcelku vstřícně, od počátku 16. století se jejich postavení radikálně mění. Důvody pro změnu v postoji tehdejší společnosti lze sledovat z různých hledisek. Na první pohled budil údiv jejich nevídaný vzhled, jehož součástí byla nejen barva pleti a antropologické rysy, ale také exotický oděv.
Zhruba od 14. století směřovali Romové z Byzantské říše dále na sever do dalších částí Evropy. Přicházeli ve skupinách čítajících od několika desítek mužů, žen a dětí až po skupiny stočlenné pod vedením jednotlivých vůdců, kteří byli v dobových pramenech titulováni jako králové, hrabata či vévodové.
Většina lidí nejen u nás stále nahlíží na Romy pohledem zevšeobecňujících předsudků a představ, které nemají s realitou často vůbec nic společného. A přitom je toto etnikum nedílnou součástí evropských dějin a kultury již nejméně sedm století. I v tomto případě platí, že pochopit minulost nám může pomoci pochopit také současnost.
7 fotografií
