Věděli jste?

• během plavby loď přijala celkem 7 upozornění na plovoucí ledovce.
• 14. dubna 1912 – 23.40 hodin – Frederick Fleet konající hlídku před sebou spatří smrtící ledovec. Ledovec prorazí Titanik z pravé strany přídi.
• 15. dubna 1912 – půlnoc – Kapitán zjišťuje, že se loď na vodě udrží jen několik málo hodin.
• 15. dubna 1912 – 00.05 – Je vydán rozkaz k odhalení záchranných člunů a shromáždění cestujících na palubě. Na záchranných člunech je prostor jen pro polovinu z odhadovaných 2 200 cestujících.
• 15. dubna 1912 – 00.25 – Do záchranných člunů se začínají naloďovat ženy a děti. Karpathia plující asi 58 mil jihovýchodně od Titaniku zaznamená nouzové volání.
• 15. dubna 1912 – 00.45 – První záchranný člun je bezpečně spuštěn na vodu. Je zaplněno jen 28 z 65 míst.
• 15. dubna 1912 – 02.05 – Poslední záchranný člun se ocitá ve vodě. Více než 1500 lidí zůstává na potápějící se lodi. Paluba Titaniku se čím dál více naklání.
• 15. dubna 1912 – 02.17 – Je vyslána poslední rádiová zpráva. Kapitán vyhlašuje, že od této chvíle již „každý muž jedná sám za sebe“.
• 15. dubna 1912 – 02.20 Odlomená záď Titaniku dopadne zpět do vody a několik minut pluje vodorovně. Pomalu se čím dál víc plní vodou a její zadní část se před úplným potopením vysoko zvedá. Lidé ve vodě pomalu umrzají.
• 15. dubna 1912 – 03.30 Přeživší spatří první signály Karpathie.
• 15. dubna 1912 – 04.10 – Karpathia vyzvedne první záchranný člun.
• 15. dubna 1912 – 08.50 Karpathia odplouvá směrem do New Yorku. Na své palubě má 705 osob, které přežili tragickou havárii Titaniku.

• Titanik měl tři šrouby, hrubou tonáž 46 328,54 tun a měřil skoro 269 metrů. Před 100 lety byly belfastské doky největší na světě. Zde v doku č. 401 byl kousek po kousku sestaven Titanik.
• Designéři lodi Alexander Carlisle a Thomas Andrews požadovali, aby byl Titanik vybaven 64 záchrannými čluny, ale stavitelé a zástupci společnosti White Star Line trvali na 20 člunech, což bylo o 4 více než zákonem stanovený počet.
• Titanik byl postaven na systému dvou oddělených prostor. Jakákoliv dvě oddělení lodi se mohla naplnit vodou a Titanik by stále bezpečně dojel do přístavu.
• Čtyři první vodotěsná oddělení se mohla ve stejnou dobu zaplnit vodou a Titanik by stále zůstal na hladině.
   

Garanční skupina 

• Garanční skupina byl tým specialistů a učňů pověřených zajištěním hladkého průběhu plavby Titaniku.
• Garanční skupinu řídil Thomas Andrews a skládala se z dalších osmi vybraných osob. Thomas Andrews byl naposledy viděn v kuřáckém salonu první třídy. Stál před velkým obrazem a díval se do prázdna.
• Záchranné čluny pro Titanik navrhl Roderick Chisholm.
• Artie Frost a William Parr byli naposledy spatřeni ve strojovně Titaniku. Předpokládá se, že se snažili udržet světla, aby mohlo uniknout co nejvíce lidí. Nikdo z garanční skupiny havárii nepřežil. Žádná těla nebyla identifikována jako jejich.
   

Osud Titaniku 

• Spolupracovník National Geographic Robert Ballard objevil Titanik před 27 lety, v roce 1985. Podle námořního práva mohli Ballard a jeho tým prohlásit Titanik za svůj majetek, kdyby si z lodi vzali jednu jedinou věc, ale rozhodli se nenarušit vrak.

• Dva roky poté, co Ballard objevil Titanik, uspořádala společnost RMS Titanic, Inc. první záchrannou operaci.
• Neexistují žádné mezinárodní dohody na ochranu Titaniku před horlivými záchranáři a turisty.
• Hlídkový koš, tzv. vraní hnízdo, pravděpodobně urazila proplouvající turistická ponorka. Tím zničila důležitou část dějin.
• Nyní se čeká na schválení mezinárodní dohody a zákona USA, podle nichž by Titanik mohl být od roku 2012 chráněn zákonem.
• Podle důkazů předložených federálnímu soudu se autorizovaná expedice k Titaniku konala roku 2002. Experti se obávají nájezdů „pirátů“ v roce 2012.

 

PŘÍČINY NEŠTĚSTÍ A POVĚTRNOSTNÍ PODMÍNKY

Viditelnost

• Titanik a další lodi společnosti White Star Line patřily mezi jediné, které měly dva členy posádky určené přímo pro hlídkování.
• Hlídka popisovala, že na horizontu se objevil jemný opar. Podle výpovědí těch, co přežili, se z vraku vznesl těžký kouř, který visel ve vzduchu jako hřib po celou noc. Tyto podmínky potvrzují domněnku, že se Titanik nacházel v srdci arktické fata morgány.
• Během plavby Titaniku nesvítil měsíc, proto jediný způsob, jak mohla hlídka spatřit ledovec, bylo odrazem od hvězdné oblohy. Nicméně studený a teplý vzduch mohl vytvořit optický klam, který způsobil zhoršený obraz moře a zvýšit horizont za ledovcem, takže byl ledovec jakoby v oparu a nebyl vidět.
• To, co spatřil kapitán Stanley Lord, mohlo být rovněž způsobeno optickým klamem a znamenalo zhoršený obraz lodi, takže v žádném případě nic nenaznačovalo, že se jedná o Titanik.
• Vzhledem k panujícím podmínkám mohl být ledovec, který zapříčinil potopení Titaniku, skutečně neviditelný po celých 20 minut.
• Zastřený obzor znamenal, že bylo těžké určit, kde končí obloha a začíná moře.
   

Podmínky 

• Skrytá hrana ledovce roztrhla boční stranu trupu a způsobila obrovské poškození.
• Během pěti vteřin narušil ledovec 70 metrů délky trupu a zcela odhalil interiér lodi a  zničil 16 vodotěsných komor Titaniku.
• Loď Marengo vyplula z New Yorku 11. dubna 1912 aprojížděla velmi blízko místu, kde došlo ke srážce Titaniku. Hlásila dramatické změny teploty moře a rovněž mnoho refrakcí na horizontu během jinak jasné noci (refrakce znamená zvláštní optické efekty a zkreslení obrazu za jinak jasného počasí).
• Rozdíl v hustotě mezi horkým a studeným vzduchem způsobí na jejich střetu světlo a je příčinou vzniku oparu nebo fata morgány.
• Titanik se potopil přímo v srdci arktické výše, vůbec nejvyššího tlaku vzduchu, který byl onen den naměřen na severní polokouli.

 

Ledovce, jejich sledování a mořské proudy 

• Roku 1912 narušilo lodní trasy v Severním Atlantiku asi 1000 ledovců a průměrně se do lodních tras v Severním Atlantiku dostane na 500 ledovců.
• Dříve než byly dostupné dálkové technologie, spoléhaly se předpovědi na zprávy lodí z celého světa a každé čtyři hodiny bylo prováděno měření teploty vzduchu a vody. Meteorologické kanceláře v zemích původu lodí tyto zprávy používaly k vyhotovení celkových tabulek počasí.
• Centrum NOAA v Asheville v Severní Karolíně schraňuje všechny údaje o počasí, které jim zasílají tisíce lodí křižujících světová moře.