Kolonizace kontinentu bílými lidmi začala od pobřeží. Proto se nelze divit, že v přímořských regionech, zejména v provincii Západní Kapsko, se Afrika nejzřetelněji podobá Evropě. Samotný krásný přístav Cape Town je plný výstavných čtvrtí a částí připomínajících hned Holandsko, hned zase Benátky či Provence.

Zejména vliv holandské kolonizace je patrný na první pohled. Však také Holanďané, neboli Búrové patřili vůbec k prvním zdejším kolonistům.

Jako magnet přitahuje člověka ihned po přistání v Kapském městě obrovský masiv Stolové hory. Tyčí se nad oceánem do výšky 1 086 metrů. K jejímu zdolání vedou dvě cesty. Jedna za pomoci lanové dráhy, která převýšení přes 700 metrů zdolá zhruba za 5–6 minut, druhá pak pěší. Bez aklimatizace den po přistání potřebujeme na stejné převýšení skoro pět hodin. Výhledy jsou však nepopsatelné, stejně jako úžasně se měnící flóra během celého výstupu.

Cedrové hory – africká pohádka

Zhruba 300 km severně od Kapského města se uprostřed Cedrových hor ocitáme na vinné farmě rodiny Nieuwoudtů. Patří k nejvýše položeným vinicím v Jižní Africe, a přesto nebo snad díky tomu se na ní produkují a vyrábí vína vynikající kvality. Nieuwoudtové zde hospodaří již šestou generaci a jejich farma vyhlíží pohádkově.

Cedrové hory bývaly pokryty souvislými porosty lesů. Byly to sice cypřiše (Widdringtonia cedarbergensis), endemické stromy této oblasti, přesto ale hory dostaly své jméno podle cedrů. Dnes je většina porostů vymýcena.

Hory zdobí mnoho krásných skalních útvarů, jako například velká skalní brána Wolfberg Arch, skalní pilíř zvaný Maltézský kříž a další. Napříč skalnatými horami vedou desítky kilometrů turistických cest, které je možné absolvovat kratšími i delšími, až pětidenními treky.

Orange River – jihoafrická tepna života

Na cestě od jihu k severu jižní Afrikou musíme zákonitě dojet k břehům veliké řeky Orange, tekoucí od východu na západ v délce přes 2 000 km. Přijíždíme k ní v místech, kde řeka překonává skoro 60 metrů vysokou terénní nerovnost vodopádem Augrabies Falls. Domorodci ho nazývali Místem velkého hluku a jelikož se k němu dostáváme po nedávných deštích, musíme souhlasit, že název je to výstižný.

Ve stejnojmenném národním parku kolem vodopádů se poprvé ve volné přírodě setkáváme s mnoha druhy typické africké zvěře. Cestu nám kříží stádo zeber, žiraf a antilop skákavých. Při chůzi kamenitým terénem to často v okolním houští zašustí, jak před námi prchají drobní savci, ještěrky a dost možná i hadi či škorpióni. Pevná, vyšší obuv tu rozhodně není na škodu.

Kalahari – africká velká žízeň

Ve výběžku Jižní Afriky u hranic s Namibií vstupujeme do pouště Kalahari. Čekala jsem písečné duny, vyprahlou zemi bez života. Opak je pravdou. Mírně zvlněný terén vytvořený vegetací pokrytými dunami vypadá jako zahrada. Keře i tráva jsou svěže zelené a hojně doplněné rozkvetlými koberci nízkých trvalek.

Voda je tu vzácná, ale její příchod udělá s pouští zázraky. Netroufáme si tvrdit, že má tu moc proměnit v zahradu celou Kalahari, neboť se jedná o obrovské území. Její centrální oblasti zůstávají po celý rok opravdovou pouští. Nejvíce o ní vědí zcela určitě její tradiční obyvatelé, kočovní sběrači a lovci, tedy Sanové, které my nazýváme Křováky. Kalahari je jejich domovem po celá staletí. Je to etnikum žijící v těsném sepjetí s přírodou a považující poušť za svou matku zemi.

V rozlehlé části pouště, která byla prohlášena národním parkem Kalahari Gembok n.p., však zcela ztratili možnost žít svým životem. V parku smí zůstávat pouze zvěř, Křováci nikoliv. Ti byli doslova vystrčeni z parku ven, mimo chráněné území.

Byli násilně odděleni od své kořisti. Mimo park nemají co lovit. Proto tady lze spatřit smutné výjevy ze života „civilizovaných“ Křováků. Už to nejsou hrdí a stateční lovci. Aby vůbec přežili, musí se naučit používat peníze, přijmout pravidla bílých, pochopit co je obchod. Stávají  se z nich drobní řemeslníci a obchodníci.

Fish River Canyon – africký Grand Canyon

Namibie disponuje úžasnou krajinou plnou překvapení. Jediné co jí opravdu schází jsou řeky. Opravdové řeky protékají pouze po její jižní a severní hranici. Celým obrovským územím státu jinak neprotéká jediná stálá řeka. Dají se tu nalézt říční koryta, která se mění v opravdové řeky jen po deštích. Jednou z těchto občasných řek je i Fish River, Rybí řeka. Nezaslouží si obdiv za to, kolik vody v ní protéká, ale rozhodně za to, jak bizarně dokázala proměnit území, jímž protéká.

Za pomoci jiných druhů eroze doslova „rozhlodala“ podloží a vytvořila svou neúnavnou, věky trvající činností druhý největší kaňon světa, kterému se přezdívá africký Grand Canyon. Co do velikosti je velkolepý, o tom není pochyb, ale jelikož jsme mohli spatřit i ten arizonský, víme, že celkovou barevnou krásou, tvary, výhledy a množstvím vegetace za svým největším bratrem silně pokulhává.

Sestoupit o více jak 500 výškových metrů až na dno kaňonu je možné jen v době, kdy tady nepanují nejvyšší teploty. I tak je to ale sestup, a pak zejména výstup značně namáhavý a náročný na tekutiny. Čtyři litry v každém z nás jen zasyčely a poslední úsek výstupu nám voda citelně schází. Vedro, které zde panuje na vrcholu léta je obrovské. Nedaleko odtud, v místě nazvaném Ai-Ais, nejsou nijak výjimečné teploty přes 50°C.

Hererky – africké modelky

Na centrální namibijské vrchovině se v průběhu 17. století začaly usazovat kmeny přicházející ze severu, zejména Hererové. Během 19. století se jejich pastevecké zájmy dostávaly čím dál častěji do konfliktu se zájmy německých kolonistů a farmářů přicházejících od jihu. Na počátku 20.století tento konflikt vyvrcholil krutou válkou, kterou je možné označit za genocidu. Němci při ní vyvraždili téměř tři čtvrtiny hererské populace.

S pozůstatky tohoto svérázného etnika je dnes možné se potkat roztroušeně tu a tam v celém namibijském vnitrozemí. Příslušníci Hererů, zejména ženy, jsou snadno rozpoznatelné podle typického ošacení. Na hlavách nosí plastické, dosti velké, třírohé klobouky, jejichž rohy mají symbolizovat úzkou vazbu kmene na dobytek, jelikož ten pro něj vždy byl a stále ještě je synonymem bohatství a blahobytu. Šaty hererských žen připomínají složité viktoriánské šaty německých dam z přelomu 19. a 20. století. Typický kroj je pro Herery součástí jejich kultury a též neustálou připomínkou velmi důležité a smutné kapitoly dějin jejich národa. 

Hererky si svůj šat zhotovují ručně, takže každý kroj je originálem, na který jsou jeho majitelky právem velmi pyšné. Rády se vystavují na odiv cizincům. Údržba takové složité garderoby musí být ve zdejších podmínkách velice náročná. Je s podivem, jak ji dámy udržují čistou a nažehlenou ve skromných příbytcích, kterým často chybí voda a elektřina.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Nekropole Kubbit al-Hava vydala další mumie
• V údolí králů našli mumii 2700 let staré zpěvačky
• Byl Mojžíš otcem Tutanchamona? Myslel si to nejen Sigmund Freud