Za vulkány Chile (VI.): Casablanca není jen film, ale i obří sopka
Vulkán Casablanca se nachází v blízkosti jedné z nejaktivnějších sopečných oblastí Chile. Této oblasti dominuje rozsáhlý masív sopky Puyehue (2236 m), v jehož blízkosti, v oblasti Cordón de Caulle, došlo v nedávné době k řadě erupcí, např. v letech 1921 a 1960. Poslední erupce začala 4. června roku 2011a dodnes zcela neustala.
Chile je nejpříjemnější zemí na světě, říká profesor Miloslav Druckmüller. Když byste ho potkali, jak se svojí ženou Zuzanou šplhají do čtyřtisícových výšek této jihoamerické země, sotva byste do nich řekli, že on vyučuje matematiku na Vysokém učení technickém v Brně a ona informatiku a fyziku na brněnském gymnáziu. Jenže asi nepotkali. Tam, kam oni chodí, nenarazí skoro nikdy na jediného živáčka. V šestém díle nás zavedou až k argentinským hranicím…
Jahodová louka a rudé fuchsie
Tato aktivní oblast leží na severním okraji Patagonie v Chile, velmi blízko argentinské hranice, a protíná ji silnice vedoucí z chilského města Osorno do argentinského města San Carlos de Bariloche.
My jsme se rozhodli, že vystoupíme na jeden z vrcholů vulkánu Casablanca z místa, které nese poetický název Pampa Frutilla – Jahodová louka. Dostat se na toto místo by bylo téměř nemožné, kdyby chilská armáda před necelými 40 lety mezi silnicí do Bariloche a Jahodovou loukou nevybudovala cestu hustým pralesem. Tato cesta je dnes téměř zarostlá vegetací a je připomínkou na dobu konce sedmdesátých let dvacátého století, kdy to mezi Chile a Argentinou jiskřilo a na obou stranách se “harašilo” zbraněmi.
Tato cesta, místy už jen pěšina, v současné době umožňuje trekařům celkem snadný průchod pralesem. I my jsme ji využili. Procházeli jsme tunely z několikametrových bambusů – místní španělštinou colihue, někde cestu zdobily velké keře fuchsií obsypané květy.
Z tábořiště na louce v pralese jsme večer měli nádherné výhledy na sopku Puyehue. Zapadající Slunce do černobílého obrazu sopečného hřebene přidalo růžovou a vznikl pohled, od kterého jsme se nedokázali odtrhnout. Dívali jsme se, dokud nezmizely poslední červené paprsky na vrcholu sopky (viz hlavní fotografie výše; pozn. red.).
Večer u Jezera opičáků
Když jsme po dvoudenním průchodu pralesem dorazili na Jahodovou louku, zdálo se, že nás čeká dokonalá idyla. Krásná krajina, dvě jezera Lagunas de los Monos (Jezera opičáků), na břehu jednoho z nichž jsme si postavili stan, nad hlavou šlehačkové mráčky a modrá obloha.
Hmyz tábanos aneb Kdo uteče, ten vyhraje
Rychle jsme však pochopili, co znamená do té doby pro nás neznámý výraz, tábanos. Tábanos je mimořádně agresivní a otravný “opancéřovaný” hmyz velikosti čmeláka. To znamená, že když jej na své ruce praštíte, ruka vás pořádně bolí, ale tábano odletí.
Jeho kousnutí sice není příliš bolestivé, ale pokud jich na vás sedí deset a dalších padesát lítá kolem, místo každého zabitého ihned zaujme pět dalších, přivedou vás rychle do stavu vzteku nebo beznaděje. Jediná úspěšná strategie v boji s tímto hmyzem zní - “kdo uteče, ten vyhraje”. Tak jsme ihned po postavení stanu utekli do kopců nad Jahodovou loukou, kde je sopečná struska a žádná vegetace. Tam tábanos naštěstí nelétají, je tam na ně moc sucho.
Zato odtud byly krásné pohledy na vulkán Puyehue i na náš cíl dalšího dne, vulkán Casablanca. Krásu jezera u našeho stanu jsme si vychutnali plně až při měsíčním světle. Na vulkán Casablancajsme vyrazili za východu Slunce.
Věděli jsme, že výstup bude celkem snadný, a tak jsme vyrazili vyzbrojeni pouze mačkami a hůlkami. Výstup byl skutečně lehký až na jedno jediné místo. Velmi prudký výšvih v tvrdém firnu, vysoký asi tak 50 metrů, který vyžadoval jednoznačně cepín.
Po jistém váhání jsme místo úspěšně překonali a později i bez problému slezli dolů. Připomněli jsme si však nám dobře známý fakt, na který se snadno a rychle zapomíná, že žádná hora by se neměla podceňovat. Casablanca, sopka 1995 metrů vysoká, nebo spíše nízká, v nás nebudila žádný respekt, a to bylo špatně.
Z vrcholu vulkánu Casablanca byl krásný výhled, i když shora poněkud uřezaný mraky. Pod námi leželo jezero Rupanco a za ním vlevo vulkán Puntiagudo (2493 m) a vpravo v poněkud větší vzdálenosti vulkán Osorno (2652 m).
