ON LINE z výpravy po Keni (III.)

Už sedmým dnem se po Keni pohybuje naše expedice, aby pátrala po českých stopách v této africké zemi. Často však nahlédnou i do života místních. Přinášíme nejčerstvější postřehy našich spolupracovníků přímo z místa „činu“, tentokrát z prostředí kmene Samburů.

ON LINE z výpravy po Keni (III.)

Samburové: Za léčbu se platí kozou

Kočovný kmen Samburů, který je blízce příbuzný známým Masajům, nedávno postavil svých pět vesnic nedaleko vstupu do Národního parku Samburu. Usídlili se zde ze dvou důvodů: pro jejich stáda dobytka je tu dostatek vody, a to i mimo období dešťů, které právě skončilo, a pro jejich děti je tu nedaleko vybudovaná škola katolickou misií .

Čím si mladí muži získávají náklonnost a obdiv žen? Třeba skákáním do výšky.

Dle mého názoru je ale navíc třetím důvodem očekávání, že do vesnice sem tam zavítá i výprava turistů, kteří do nedalekého národního parku jezdí na safari a která za svou návštěvu zaplatí na místní poměry nemalé částky.

V Keni je uzákoněno základní osmileté vzdělání teprve od posledních prezidentských voleb a je zdarma pro všechny zájemce. Další vzdělání je ale velmi drahé. Do základní školy docházejí jen některé děti z rodin, ty, kterým to oba rodiče povolili a kteří se nemusí právě starat o dobytek. Samburové, kteří se rozhodli studovat dále, musí za vyšší vzdělání platit mnoha a mnoha kusy dobytka.

Každá samburská vesnice je postavena do kruhu. Na obvodu se nacházejí chýše, každá chýše patří jedné rodině. Uprostřed je pak rituální shromaždiště. Chýše, ploty a ohrady jsou stavěny především ze zde hojně dostupných, za to však extrémně trnitých akáciových větví. Všichni zde žijí pohromadě jako jedna velká rodina. Nejdůležitější a nejváženější osoby jsou: stařešina, šaman a kovář.

Šaman má svou chýši stranou za vesnicí. Spoustu času tráví sbíráním léčivých bylin po okolí, které pak používá na zahánění a léčbu nejrůznějších neduh. Za jeho péči však vesničané musí platit, např. za léčbu malárie je potřeba dát kozu.

Až tři ženy na krku

Role jsou ve vesnici velmi striktně rozděleny. Mladí mužové mají roli bojovníků a ochránců. Nevlastní svou chýši, tu mohou mít jen muži ženatí, a jejich úkolem je chránit vesnici a stáda před nebezpečím. V noci musí pobývat venku v okolí a hlídat, zda nějaké nebezpečí, např. dravá šelma, neohrožuje dobytek či vesnici. Jejich úkolem je nepřítele zahnat. Ženy se starají především o děti a ve volném čase vyrábějí nádherné pestrobarevné šperky ze dřeva a korálků. Dekoracemi se pak bohatě zdobí ženy i muži.

Samburové nepotřebují k rozdělání ohně zápalky, stačí jim dva klacíky, které o sebe třou neuvěřitelnou rychlostí, a sušený oslí trus, který po chvíli začne doutnat. Ohniště je uvnitř každé chýše součástí kuchyně, ta často zároveň slouží jako ložnice pro rodiče. V navazujícím malém prostoru, na podlaze pokryté kůžemi spí děti.

Samburové mohou mít až tři ženy a počet dětí podle toho, jak jsou bohatí, aby je uživili. A čím si mladí muži získávají náklonnost a obdiv žen? Mimo jiné musí předvést, jak dovední jsou ve skocích do výšky, které jsou součástí samburských rituálních tanců.

Za pár měsíců možná chýše rozloží a půjdou dál, jen materiál na střechy a dobytek si vezmou s sebou…

Další fotografie tance samburských válečníků pořídil náš spolupracovník v Keni, "zuřivý reportér " Kuba Zahradníček, který v této africké zemi žije už několik let.

 

PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVKY:

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.