Jak se žije v hlavním městě Grónska? Vítejte v Nuuku, metropoli ostrova věčného ledu

Nuuk je jedním z nejmenších hlavních měst na světě. Vydejte se tam s naším autorem Tomášem Sniegoněm.

Jak se žije v hlavním městě Grónska? Vítejte v Nuuku, metropoli ostrova věčného ledu

Až do roku 1979 se při pojmenování grónského hlavního města Nuuku užívalo jeho dánské jméno Gothaab (Gothóp), což v překladu znamená „dobrá naděje“. Jméno Nuuk se začalo používat v souvislosti se zavedením omezené domácí samosprávy v rámci Dánského království, kdy Grónsko, bývalá dánská kolonie, získalo vlastní parlament i vládu.

Měnící se tvář Grónska. Klima i turisté přetváří zemi ledu

Malé, přesto největší

Nuuk je největším grónským městem a se zhruba 15 000 obyvateli zároveň jedním z vůbec nejmenších hlavních měst na světě. Jeho poloha na jihovýchodním grónském pobřeží asi 240 kilometrů pod severním polárním kruhem znamená subarktické podnebí s poměrně chladnými léty, ale také s poměrně snesitelnými zimami, při nichž průměrná teplota neklesá pod minus deset stupňů Celsia.

OBRAZEM: Inuité rodí v minus dvaceti. Nejbližší porodnice je čtyři hodiny. Letadlem

V historii největšího ostrova na světě se mísí vlivy Evropy i Ameriky. Zatímco křesťanství sem před zhruba tisíci lety přivezli obyvatelé evropského světa, dávní obyvatelé nejsevernějších grónských končin přišli z arktické Ameriky, když překročili mořský průliv mezi Kanadou a Grónskem a začali osidlovat oblast zvanou Thule. Gróňané, tedy inuité či dříve také eskymáci, se k tradici arktických kmenů dodnes hrdě hlásí a nejnovější politický vývoj pouto mezi dávnými lidmi světa věčného ledu a jejich moderními potomky ještě více zesiluje. I když krev, jež koluje v žilách dnešních inuitů, vždy není jen ta „pravá arktická“.

Ano, jmenuji se Arnakitsoq Peary a bydlím teď v Nuuku. Žiju tu proto, že tu bydlí i můj přítel, který tu bude studovat,“ odpověděla mi sympatická žena s výraznými zuby, kterou jsem vyhledal s velkou zvědavostí. Vedle ní přitom stála její kamarádka, jejíž příjmení bylo také velmi zajímavé. Jmenovala se totiž Hensonová.

Grónské kroje jsou skutečně nádherné. FOTO: Tomáš Sniegoň

Slavný pradědeček

Obě ženy měly slavné předky, kteří se zapsali do dějin dobyvání Arktidy. „Můj prapradědeček byl skutečně onen Američan, který se jmenoval Robert Edwin Peary a který se v roce 1909 vydal až k severnímu pólu,“ potvrdila Arnakitsoq.

O to, zda byl Američan Peary skutečně vůbec prvním člověkem na severním pólu, se dodnes vedou spory. Jisté však je, že po sobě v Grónsku zanechal potomky. Stejně jako jeho spolucestovatel Matthew Henson, který byl v jistém ohledu ještě zvláštnějším polárníkem než sám Peary. Henson byl totiž původem Afričan.

Oslavy větší svobody

V Nuuku jsem byl svědkem velkého dne. Jedenadvacátý červen roku 2009 byl totiž nejen tak jako stejný den každého roku národním svátkem a zároveň dnem letního slunovratu. Právě v tento specifický den tehdy totiž začalo platit nové rozšíření grónské samosprávy – svrchovanost se od té doby týká již všech oblastí domácí politiky, zatímco podřízenost Dánsku přetrvává již jen v obranné a zahraniční politice. Podle Gróňanů šlo o poslední krok před vyhlášením plné suverenity budoucí Grónské republiky. Všichni jej proto přivítali patřičně slavnostně a v Nuuk hýřil barvami pro zdejší kraje až nezvyklým způsobem.

Skener Petra Horkého: Horko v Grónsku !

Na velké oslavy přijela – symbolicky v grónském národním kroji – také dánská královna Margarethe II. se svou rodinou: manželem princem Henrikem dánským, synem, korunním princem Frederikem, a jeho chotí, korunní princeznou Mary. Ačkoliv Gróňané oslavovali odklon od Dánska, byli ke svým dánským hostům milí. Především princ Frederik má u inuitů velký respekt; před devíti lety se úspěšně zúčastnil polární expedice, která na psích spřeženích urazila podél severogrónského pobřeží plné tři a půl tisíce kilometrů.

Je to velmi hezký osobní pocit, i když změny a úplná samostatnost nepřijdou hned a samy od sebe. Všichni jsme dojatí,“ svěřila se mi starší žena z Nuuku téměř se slzami v očích ve chvíli, kdy jsme na dánskou královskou rodinu čekali před kostelem u přístavu. A dodala: „Vezměte si jen otázku jazyka – nemám nic proti Dánům, ale teď se budeme jako hlavní učit náš vlastní jazyk. A to je velmi důležité, když nás je v celém Grónsku jen 56 tisíc.“

Nové neduhy

Přechod Gróňanů od tradičního způsobu života k modernímu má ale i stinné stránky. Urbanizace znamená, že někdejší lovci a zpracovatelé produktů přírody, hlavně ryb a tuleňů, postupně stále více opouštějí své bývalé osady a stěhují se do měst, kde se jen obtížně přizpůsobují novým podmínkám. Pro ty, kteří do Grónska přijedou za duchem dobrodružství, jsou pohledy na paneláky v centru Nuuku vcelku nemilým překvapením.

Zvlášť smutnými kapitolami jsou pak alkoholismus a domácí násilí. To sice náhodný návštěvník Grónska jen tak nevidí, ale v posledních letech se o něm hovoří stále více. Oba problémy jsou prý úzce spojeny a nezanedbatelné je tu prý i procento sebevražd. Ne všechno tedy při z narůstající politické volnosti vypadá jen optimisticky.

Nicméně i tak lze dnešní Grónsko charakterizovat hlavně jako ostrov velkých nadějí. Zda se současné touhy a očekávání skutečně naplní, však budou moci posoudit až příští generace.

Text je ukázkou z knihy Tomáše Sniegoně Tváří v tvář Severu, kterou vydal Radioservis. Téměř stovka brilantních fejetonů v této knize zavede čtenáře za oba polární kruhy. Procestujete další divukrásné arktické i antarktické oblasti – Grónsko, Špicberky a další místa. Publikace nabízí postřehy ze severské současnosti i historie, osobní setkání se seveřany a jejich názory, lákavé přírodní scenérie ve čtivém textu i na barevných fotografiích.Čtěte o událostech, které se života seveřanů citelně dotkly, nebo jej neustále ovlivňují. Titul je volným pokračováním knihy Sever, za kamna vlezem, která vyšla v roce 1998.

FOTO: Tomáš Sniegoň
Úvodní foto (Nuuk): Wikipedia

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.