Reportáž psaná na skládce aneb Keňa, kde jsou sloni leda tak v igelitu

NÁŠ ČLOVĚK V KENI: Tuhle zemi zatím barevné kontejnery na tříděný odpad nezdobí každé nároží, popeláři jezdí jen do lepších čtvrtí a tradice domácího pálení odpadu je velmi populární. Přesto se tu však vyvinul jednoduchý systém sběru, třídění a recyklace, který celý stojí na tom, čeho má Keňa opravdu dostatek – na chudých lidech.

Reportáž psaná na skládce aneb Keňa, kde jsou sloni leda tak v igelitu

Keňané milují balit do igeliťáků úplně všechno,

Smrad, kde si zapálíš

Když jsme se nastěhovali do nairobského zahradního domku, řešil se odpad celého našeho pozemku, který pojímá čtyři domácnosti, tolik oblíbeným pálením. Náš zahradník Patrick prostě pytle s odpadky odnášel dolů ke svým záhonům špenátu, kde je jednou za čas podpálil a udělal mastným dýmem radost nám i celému okolí. Příště nám zase na oplátku udělali radost sousedé a takhle jsme si pěkně na střídačku čadili pod nos.

Pak se roznesla ta zpráva, že i v našem sousedství začali operovat popeláři, a od té doby nám odpad odváží. Jediní smutní jsou z toho naši psi, pro které byl náš malý smeťák nejoblíbenějším místem ke hraní.

Skládka Dandora, obživa pro tisícovky lidí

V rozhrkaných kukavozech rozličných soukromých společností se prakticky veškerý odpad z více než čtyřmilionového Nairobi dostává na jedinou městskou skládku zvanou Dandora.

Denně se rozlehlé a věčně dýmající smetiště rozroste o dva tisíce tun odpadků všeho druhu, pocházejících z domácností, hotelů, nemocnic nebo průmyslu, včetně lahůdek, jako jsou těžké kovy nebo zemědělské jedy.

Ze smetiště žijí tisíce, ne-li desetitisíce lidí z okolních slumů a na čerstvě přibyvší materiál se okamžitě vrhají zástupy sběračů, kteří hází do pytlů na zádech plastové láhve, kovy a všechno ostatní, o co mají zájem ve výkupnách lemujících skládku. Další party hledají po skládce jakoukoliv užitečnou veteš nebo jídlo. Nic nepřijde nazmar, všechno se zužitkuje.

Výkupny plastů a kovů jsou rozmístěny i u dalších menších smetišť a každý den se do nich z celého Nairobi trousí pouliční děti a bezdomovci, kteří si sběrem odpadu po městě vydělávají na jídlo a drogy. Díky jejich značnému počtu jsou ulice Nairobi překvapivě uklizené – alespoň tedy od všeho, co má nějakou hodnotu. Například v sousedním Somálsku plastové láhve nikdo nesbírá a nevykupuje a válí se tam úplně všude.

 

Zobaly kozy zobaly, igelitové obaly

Jak je to v Somálsku s pet láhvemi, tak je to v Keni s igelitovými pytlíky. Keňané milují balit do igeliťáků úplně všechno, v obchodě vám jsou schopni dát každou položku nákupu do zvláštního pytlíčku, i klobásky a vajíčka se na ulici servírují v igeliťáku. V okolí vesnic a měst často pytlíky naváté větrem pokrývají rozlehlá území a dávají krajině velmi mimozemský ráz. Bohužel nezajímají nikoho jiného než věčně hladové kozy, které ani igeliťákem nepohrdnou, a tak je jejich nadužívání a invaze do přírody poměrně problém.

Jeď, sněz a vyhoď

Průměrný Keňan se bohužel příliš nestará, kde mu co odpadne. Když jsme jeli minule autem do Mombasy, trefila nás do čelního skla ohlodaná kukuřice vyhozená z autobusu před námi. Pet láhve, obaly od mléka, plechovky, pytlíky a další neřád létají z keňských dopravních prostředků běžně, a to jak ve městě, tak mimo něj.

Alespoň že tu je, jak už jsem zmínil, chudý člověk, který vezme zavděk málem. Jak mi dneska říkal můj taxíkář Billy, když vyhazoval z okénka láhev pytlík od chipsů: „My vlastně musíme takhle vyhazovat odpadky, aby mohli chudí lidé dostat práci a radnice je poslala to sem vyčistit.“

Logiku to má. Ale dost zvrácenou.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.