RETRO: Nacisté chtěli usmažit nepřátele "slunečním dělem"

2. světová válka urychlila vývoj zbraní. Souvisel s tím i impuls pro pronikání do vesmíru, který nebyl spojen jen s rozvojem raket. Nacistické Německo zvažovalo i plány na vybudování obřího stokilometrového vesmírného zrcadla, které by jim sloužilo jako spalující sluneční dělo.

RETRO: Nacisté chtěli usmažit nepřátele "slunečním dělem"

S myšlenkou přišel už v roce 1923 jeden z otců kosmonautiky, rakousko-uherský fyzik a inženýr Hermann Oberth. Původně obří zrcadlo navrhoval jako zařízení, které by ozařovalo vybraná místa na Zemi, aby bylo možné zvýšit zemědělskou produkci s několika úrodami do roka. Nacistický režim však zaujalo vesmírné zrcadlo jako možná zbraň, schopná sežehnout města nepřítele ,nebo přivést k varu vybranou oblast v oceánu. 

Oberthovo vesmírné zrcadlo

Oberth odhadoval, že vybudování vesmírného zrcadla by stálo tři miliony říšských marek a trvalo 15 let. Třetí říše naštěstí tak dlouho netrvala a její vývoj raket se zastavil u nepilotovaných střel.

Plány, které zabavili Američané po kapitulaci Německa, zveřejnil už v roce 1945 americký časopis Life. "Moje vesmírné zrcadlo je jako zrcátka, kterými školáci někdy házejí prasátka ve třídě. A náhodný zášleh světla může v očích učitele vyvolat nepříjemnou reakci," psal v jedné z poznámek Oberth.

Zrcadlo mělo být sestaveno z jednotlivých segmentů a v plánech se počítalo i se stanicí pro stálou posádku. Výstavba měla být zahájena vysláním hlavní rakety, která by začala po zaparkování na orbitě rotovat, aby rozprostřela šest silných úchytných kabelů.

Cílem bylo vytvořit síť podobnou pavoučí, na níž by byla uchycena a následně dál propojována odnimatelná, oválná zrcadla. Návrh počítal i s otvory, do kterých by přistávaly zásobovací rakety.

Nacistická stanice měla mít i speciální dokovací body pro zásobovací rakety.

Nicméně už v roce 1945 oslovení odborníci projekt odmítli jako neuskutečnitelný. Nevěřili, že by zrcadlo bylo skutečně efektivní. Zrcadlo by v navržených proporcích z výšky na hranicích vesmíru neškodně osvětlilo pouze oblast o poloměru 64 kilometrů. Pokud by byla vybráno místo na severní polokouli vznikla by teplá kapsa  podmínkami jaké panují v tropech. Nicméně na zbraň je něco takového málo.

Oberth s takovými názory nesouhlasil a tvrdil, že větší zrcadlo o 13 000 km2 by mohlo ozářit oblast 5000 km2 s teplotním nárůstem na 200 °C. Stále by to neroztavilo tanky nebo lodě, ale rostliny a živočichové by to nevydrželi.

Hermann Julius Oberth (25. června 1894 Sibiu,Sedmihradsko, Rakousko-Uhersko – 28. prosince 1989 Norimberk, Západní Německo) byl německý fyzik, jeden z trojice nejvýznamnějších teoretiků kosmických letů (spolu s Ciolkovským a Goddardem). Je po něm pojmenován Oberthův efekt. Už ve čtrnácti postavil svou první raketu. Ovšem "opravdovou raketu" s pohonem na kapalná paliva, nazvanou Kegeldüse, odpálil až s pomocí svých studentů na Technické univerzitě v Berlíně. Jedním z jeho studentů byl i Wernher von Braun, který později za války vedl projekt střel V-2 a následně programy NASA. Oberth pracoval pod jeho vedením pro NASA až do roku 62.

 

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

REKLAMA

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.