Největší rakouské ledovcové středisko přikrývá v létě sjezdovky pod plachty
Stubaiský ledovec výrazně ustupuje a ztenčuje se, stejně jako většina ledovců v Alpách. Proto v létě pokrývají zdejší sjezdovky velké bílé vrstvy geotextílie, která v době horkých měsíců zpomaluje tání sněhu na lyžařských svazích.
Tyrolský zimní klenot Stubai je obří lavor naplněný ledem, po němž padají sjezdovky z výšky 3200 metrů. Areálu na konci 35 km hlubokého údolí vévodí hora Schaufelspitze (3333 m), ze které se klikatí do několika směrů pět ledovců. Největší jsou Eisjochferner, Dauenferner a Fernauferner, dva menší, ale hodně vysoko položené jsou Windachferner a Gaisskarferner. Na všech se lyžuje.
Příprava terénu začíná každý rok v květnu, kdy se zvláště exponovaná místa zahalí bílou polyetylenovou fólií, aby se pod ní během horkých měsíců zpomalilo tání sněhu a ledu. Pomocí obřích ochranných plátů se tak ušetří asi 70 % sněhu.
„Globální oteplování způsobuje čím dál rychlejší ústup ledovců v Alpách. Rakouský Dachsteingletscher, Les Diablerets či Plaine Morte ve Švýcarsku už musely provoz ledovcových sjezdovek ukončit a vleky demontovat. Poslední období mírné expanze ledu jsme zaznamenali v roce 1980,“ uvádí Marc Olefs z univerzity v Innsbrucku, která se problémem dlouhodobě zabývá.
V létě v létě pokrývají lyžařské tratě na Stubai velké bílé vrstvy geotextílie, která v době horkých měsíců zpomaluje tání ledovce.
Vědci nejdřív navrhovali do studené sněhové pokrývky vstřikovat už během zimní sezony vodu, aby byl sníh hustší. To však zmenšování ledovce neovlivnilo. „Postupně odborníci přišli s revolučním řešením zakrývat na léto vysokohorské sjezdovky bílou geotextílií, která odráží sluneční paprsky a funguje stejně jako stříbrný reflexní kryt umístěný na okně auta,“ vysvětluje Michael Gstrein z turistické centrály Stubai Tyrol.
Výzkumníci testovali 25 různých druhů látek od konopí a vlny až po polypropylenové materiály. Nakonec vybrali polyetylenové fólie, které se začnou pokládat obvykle v květnu. Během měsíce se rozvinou 5 metrů široké a 70 metrů dlouhé pruhy, které dělníci spojí dohromady a podél okrajů zatíží třeba pytli s pískem. Tak pokryjí bílým pláštěm v místech, kde jsou sjezdovky plochu, která představuje skoro 20 fotbalových hřišť.
Další péče o ledovec pak přichází na podzim s prvním sněhem, kdy se uměle zasypávají ledovcové trhliny. Stubaiské ledovce prý nejsou ve srovnání s jinými hluboké. Asi třicet metrů. Ale přece jen ocitnout se pod ledem v temném království mrazu a ledu je představa hodně mrazivá i ve zdejší „ledovcové mělčině“. Proto se tu zvláště v říjnu po zahájení sezony, když ještě není dost sněhu, lyžuje jen na upravených sjezdovkách a mimo vyznačené trasy se vydávají pouze znalci nebo lyžaři s horským průvodcem. Nebezpečí na ledovci totiž není vidět. Člověk lehce přehlédne ledovcové průrvy, svrchu zafoukané sněhem. Základní prevencí je respektovat pokyny horského informačního centra a sledovat na internetu i každodenní lavinové zpravodajství vydávané vždy ráno. Tam se dozvíte, kdy nejezdit na srázy, prudší než 35 stupňů, kdy se vyhnout severním a kdy jižním svahům, a také kdy nekompromisně zůstat na sjezdovce…
Na Stubaiském ledovci pravidelně probíhají víkendové lavinové kempy, kde se lidé bezplatně učí, jak předcházet nebezpečí v horách.
Lavinová osvěta zdarma
Po sérii neštěstí lyžařů při freeridu vznikla před čtvrt stoletím nezisková společnost SAAC (Snow & Alpine Awareness Camps), která během dvou dní seznamuje lyžaře a snowboardisty, jak předcházet tragédiím v horách. Mnoho lavinových kempů se koná právě na Stubai.
„Když zapneme pípák a hledáme oběti v lavině, je to až ta poslední možnost, jak napravit osudové chyby. Mnohem důležitější je ale umět se nebezpečí v horách vyhnout,“ začíná instruktor svůj výklad pro účastníky víkendového lavinového kempu. „Extrémní riziko lavin vzniká po silném sněžení, napadne-li přes třicet centimetrů nového sněhu. Ale situaci ovlivňuje i déšť, vítr, slunce a oteplování,“ vysvětluje a ukazuje, jak je důležité umět analyzovat různé druhy sněhu podle teploty, vlhkosti, stavby krystalů, případně síly větru.
Účast na lavinovém kempu SAAC je bezplatná, stejně jako pronájem lavinového pípáku, sondy a lopaty. Doprava, skipas a ubytování v ceně kempu zahrnuté nejsou. Účastníci však musejí být schopni lyžovat ve volném terénu. Není to kurz snowboardingu ani freeridového lyžování…
Panoramatická plošina Top of Tyrol s výhledem na Stubaiské a Ötztalské Alpy je postavená ve výšce 3210 m.
Jak dlouho ještě
Vyjíždíme na nejvyšší místo střediska lanovkou, která dostala jméno podle zdejší vysokohorské kapličky Schaufeljoch. Malebný svatosotánek stojí, stejně jako horní stanice Schaufeljochbahn, kousek pod vrcholem Schaufelspitze. A právě tady láká turisty nejen nejvýše položená restaurace v Rakousku Jochdohle (3150 m), ale i ojedinělá vyhlídková plošina Top of Tyrol. Vysoko nad lyžařským areálem, který tuto sezónu oslavil padesát let od svého vzniku, nabízí podívanou na panorama zasněžených štítů okolních třítisícovek. Omračující přírodní amfiteátr jako by neměl konce, neboť za prvním horizontem hor se zvedají další a další hradby mohutných pohoří. Směrem k Itálii jsou vidět i Dolomity. Avšak přestože Stubaiský ledovec stále patří k místům, kde se díky jisté sněhové nadílce lyžuje od října do pozdního jara, přece se do myšlenek vkrádá otázka: Jak dlouho si ještě budou moci sjezdaři tenhle pohled z lyží na alpských ledovcích dopřávat? A tak si ledovce zatím užívejme na plné pecky, dokud to jde.
