Ukrajinští baletní tanečníci a tanečnice jsou "hlasem odporu" uprostřed boje
„Kultura je zvláštním cílem ruské válečné strategie.“ Ale tito tanečníci a tanečnice – přinucení k odchodu do Francie – nepřestanou vystupovat.
Paříž, Francie – Baletní umění vyrůstá ze soustředění, disciplíny a vytrvalosti: stejné pohyby opakované u tyče a na jevišti; vyjadřovací prostředky plié, relevé a jeté, které zůstávají stejné už stovky let.
Avšak zkouška Kyjevského městského baletu odehrávající se 16. března byla neobvyklá téměř v každém směru. Tanečníci zkoušeli v malém sále přeplněném novináři, kteří je fotografovali a natáčeli. U tyče bylo příliš málo místa pro všechny tanečníky a někteří při cvičení používali opěradlo židle nebo okraj piana. Při výskocích na parketu udělal jeden tanečník příliš dlouhý krok a vyskočil z místnosti. Jiný dopadl nešikovně na nohy a zdálo se, že si zranil kotník.
Jekatěrina Kozlovová, která vede taneční soubor s manželem Ivanem Kozlovem, střídavě dohlížela na své svěřence a sledovala novináře, z nichž někteří vyrušovali tanečníky otázkami.
Sólisté Kyjevského městského baletu Julia Kuzmičová a Vladislav Jevtušenko zkoušejí s ostatními tanečníky před představením, které mělo být jedním z jejich posledních vystoupení ve Francii. Měli v plánu vrátit se na Ukrajinu, ale válka jim v tom zabránila
Tanečnice Kyjevského městského baletu pod vedením Jekatěriny Kozlovové při nedávné zkoušce ve francouzském Nantes.
„Snažíme se být v těchto dnech k tanečníkům obzvlášť vlídní, protože všichni jsou ve stresu, každý je pod obrovským tlakem,“ říká Jekatěrina Kozlovová. „Jsou to telefonáty z domova, neustálý proud novinek. Díky komunikačním technologiím jsme stále v kontaktu. Naši tanečníci vědí minutu po minutě, co se děje. Jsou stále na telefonu, aby měli aktuální informace. Myslím, že spousta lidí už je vyčerpaná.“
Baletní soubor, jenž sídlí v ukrajinském hlavním městě Kyjevě, odcestoval do Francie 23. února na plánované dvoutýdenní turné s představením dětské verze baletu Louskáček. O den později, 24. února, vpadla do jejich země ruská vojska na příkaz ruského prezidenta Vladimira Putina. V konfliktu už zahynuly tisíce lidí a Ukrajinu opustily téměř tři miliony uprchlíků. Baletní tanečníci a tanečnice v současné době bydlí v Paříži v divadle Théâtre du Châtelet a zdá se, že konec jejich neplánovaného pobytu je stále vzdálenější.
Tanečnice se rozcvičují před představením baletu Louskáček. Soubor Kyjevského městského baletu přicestoval do Francie s dětskou verzí baletu. Válka však posunula jejich vystoupení na úroveň té nejzákladnější logistiky.
Miroslav Černous rozcvičuje chodidla a Julia Kuzmičová se protahuje v posledních minutách před začátkem představení.
Sólistka Julia Kuzmičová hraje v Louskáčkovi Kláru. Tuto roli převzala, když hlavní tanečnice a tanečníci nemohli odcestovat do Francie, protože kyjevské letiště bylo v důsledku ruské invaze uzavřeno.
„Na něco takového jsme vůbec nebyli připraveni,“ říká Jekatěrina Kozlovová. Soubor si přivezl kostýmy jen na naplánovaná představení. Kromě toho, vysvětluje Jekatěrina Kozlovová, „jsme si nepřivezli nic. Nemáme hudbu, videa, dokumenty – všechno, co máme, zůstalo v Kyjevě… Vlastně jsme se v duchu rozloučili se vším, co máme.“
Útok proti kulturnímu dědictví
Ruská agrese na Ukrajině je obzvláště ničivá pro kulturní dědictví.
Baletky Aelita Ševčuková (vlevo) a Diana Potapenková čekají na okamžik nástupu na jeviště při představení ve francouzském Nantes.
„Kultura je zvláštním cílem ruské válečné strategie,“ říká Sebastian Majstorovič, jenž se dvěma kolegy vede projekt Záchrana ukrajinského kulturního dědictví on-line. Je to skupina přibližně 1 200 odborníků, kteří se snaží zabezpečit digitální archivy a data ukrajinských institucí. „Když vymažete všechno, co dělá Ukrajinu jedinečnou,“ říká Sebastian, „splníte poslání, které naplánoval Putin.“
Od roku 2014, kdy Rusko obsadilo a anektovalo Krym, „ruští činitelé odváželi umělecká díla, ničili hroby a bořili kostely v oblasti Donbasu a na poloostrově Krym,“ uvádí se v prohlášení amerického ministerstva vnitra. Současná válka už poškodila nebo zničila mnoho památníků, včetně historického muzea v Ivankivu, a poškodila Svjatohirský klášter. „Je to nenahraditelné kulturní dědictví a pro nás všechny je to nesmírná ztráta.“
Anna Hrečichová pózuje v Théâtre du Châtelet. Tanci se věnuje dvanáct let a pochází z ukrajinského Mariupolu. Už dva týdny není v kontaktu s rodinou.
Devatenáctiletá Ksenia Lytvyněnková žila v Kyrgyzstánu a na Ukrajinu se přestěhovala, aby mohla studovat tanec. Po invazi se vydala přes Polsko do Paříže a připojila se k souboru.
Portrét Mikoly Varvalijka z Kyjeva. Mikola tančí od čtyř let.
Věk většiny z osmatřiceti členů Kyjevského baletu se pohybuje mezi osmnácti až dvaadvaceti lety. Většinou studovali ve stejné škole a mnozí z nich se znají prakticky celý život. Při zkouškách střídavě mluví ukrajinsky a rusky. Často hovoří i anglicky a pro specifické baletní výrazy používají francouzštinu. Představují jen část sedmdesátičlenného souboru. Několik dalších tanečníků je teď v České republice.
Devatenáctiletá Ksenia Lytvyněnková přicestovala do Paříže teprve před týdnem. Její matka a bratr jsou stále ještě v Polsku. S baletním souborem obvykle na turné nejezdí, ale tentokrát se zeptala, zda se může připojit ke skupině, v níž jsou čtyři její bývalí spolužáci z Kyjeva. Prostřednictvím baletu, říká, „se mohu vyjádřit a mohu lidem sdělit, co se právě teď děje v mé vlasti.“
Sólistka Kristina Bakliaková se připravuje na představení.
Členové Kyjevského městského baletu odpočívají mezi rozcvičením, zatímco ostatní čekají, až půjdou na jeviště zkoušet.
Ivan Koslov, který vede soubor Kyjevského městského baletu se svou ženou, dává tanečníkům pokyny z hlediště divadla ve francouzském Nantes. Kyjevský městský balet není jedinou skupinou ukrajinských umělců, kteří se kvůli válce ocitli za hranicemi.
Tanečníci se snaží pokračovat v práci a podávat co nejlepší výkony. Jeden z nich říká, že na konflikt myslí neustále. Jiná tanečnice už dva týdny nemá zprávy od rodičů v Mariupolu. „Logisticky je to pro nás velice složité,“ říká Jekatěrina Kozlovová. „Ale máme velké štěstí, že se nám dostalo takové podpory,“ dodává.
Pařížští představitelé doufají, že tanečníkům poskytnou nejen bydlení, ale také místo, kde by mohli pracovat. Členové souboru zanedlouho začnou chodit na hodiny v Pařížské opeře a často navštěvují večerní představení. Soubor už dostal dary v podobě baletních punčoch a trikotů a od příštího týdne se vydá na nové turné po Francii.
Olga Posternaková mluví s Mychajlem Ščerbakovem před představením baletu Louskáček.
Kyjevský městský balet není jedinou skupinou ukrajinských umělců, která se ocitla v Paříži. Divadlo Monfort v 15. jižním okrsku očekává asi patnáct umělců, některé i s rodinami. Zástupkyně starosty pro otázky kultury Carine Rollandová koordinuje činnost divadel v celém městě a říká, že i jiná divadla se chystají přivítat ukrajinské umělce. Zatím ještě neví, kolik lidí přijede, ale je odhodlána najít pro ně prostory, kde by mohli žít a pracovat.
„V těchto těžkých chvílích musíme podporovat kulturu a umělce z utiskovaných zemí, zejména z Ukrajiny, protože jsou hlasem odporu,“ říká Carine Rollandová. „Ti, kteří mohou mluvit, musejí mluvit, ať jsou kdekoliv.“
Lada Romanova při „Tanci cukrové víly“ ve Francii.
Taras Titarenko ve výskoku při děkování v závěru představení baletu Louskáček.
