National Geographic Channel: Co jste o Titaniku asi nevěděli

O tragédii parníku Titanik se už popsalo mnoho papíru. Přesto je dosud velkou záhadou.

National Geographic Channel: Co jste o Titaniku asi nevěděli

Na záchranných člunech byl prostor jen pro polovinu z odhadovaných 2 200 cestujících.

Zaoceánský parník společnosti White Star Line byl ve své době největším osobním parníkem na světě. Měl brázdit oceán mezi Evropou a Severní Amerikou. Kapacita lodi byla dimenzována na zhruba 2 500 cestujících a necelých 900 členů posádky.

V rámci projektu Titanik: 100. výročí uvede National Geographic Channel celosvětově tři premiéry unikátních dokumentů – Titanik: Poslední slovo s Jamesem CameronemZáchrana Titaniku s Bobem Ballardem aTitanik: Případ uzavřen. 

Hned první plavba však byla pro Titanic osudná. Parník se srazil s ledovcem před 100 lety, 14. dubna 1912 v 23:40 a za necelé tři hodiny klesl ke dnu. Na lodi cestovalo mnoho významných lidí, a tragédii se mimo jiné i proto dostalo velké publicity. Kolem příčiny neštěstí hned od začátku existovaly dohady a legendy…

Věděli jste?

  • během plavby loď přijala celkem 7 upozornění na plovoucí ledovce.
  • 14. dubna 1912 – 23.40 hodin – Frederick Fleet konající hlídku před sebou spatří smrtící ledovec. Ledovec prorazí Titanik z pravé strany přídi.
  • 15. dubna 1912 – půlnoc – Kapitán zjišťuje, že se loď na vodě udrží jen několik málo hodin.
  • 15. dubna 1912 – 00.05 – Je vydán rozkaz k odhalení záchranných člunů a shromáždění cestujících na palubě. Na záchranných člunech je prostor jen pro polovinu z odhadovaných 2 200 cestujících.
  • 15. dubna 1912 – 00.25 – Do záchranných člunů se začínají naloďovat ženy a děti. Karpathia plující asi 58 mil jihovýchodně od Titaniku zaznamená nouzové volání.
  • 15. dubna 1912 – 00.45 – První záchranný člun je bezpečně spuštěn na vodu. Je zaplněno jen 28 z 65 míst.
  • 15. dubna 1912 – 02.05 – Poslední záchranný člun se ocitá ve vodě. Více než 1500 lidí zůstává na potápějící se lodi. Paluba Titaniku se čím dál více naklání.
  • 15. dubna 1912 – 02.17 – Je vyslána poslední rádiová zpráva. Kapitán vyhlašuje, že od této chvíle již „každý muž jedná sám za sebe“.
  • 15. dubna 1912 – 02.20 Odlomená záď Titaniku dopadne zpět do vody a několik minut pluje vodorovně. Pomalu se čím dál víc plní vodou a její zadní část se před úplným potopením vysoko zvedá. Lidé ve vodě pomalu umrzají.
  • 15. dubna 1912 – 03.30 Přeživší spatří první signály Karpathie.
  • 15. dubna 1912 – 04.10 – Karpathia vyzvedne první záchranný člun.
  • 15. dubna 1912 – 08.50 Karpathia odplouvá směrem do New Yorku. Na své palubě má 705 osob, které přežili tragickou havárii Titaniku.
  • Titanik měl tři šrouby, hrubou tonáž 46 328,54 tun a měřil skoro 269 metrů. Před 100 lety byly belfastské doky největší na světě. Zde v doku č. 401 byl kousek po kousku sestaven Titanik.
  • Designéři lodi Alexander Carlisle a Thomas Andrews požadovali, aby byl Titanik vybaven 64 záchrannými čluny, ale stavitelé a zástupci společnosti White Star Line trvali na 20 člunech, což bylo o 4 více než zákonem stanovený počet.
  • Titanik byl postaven na systému dvou oddělených prostor. Jakákoliv dvě oddělení lodi se mohla naplnit vodou a Titanik by stále bezpečně dojel do přístavu.
  • Čtyři první vodotěsná oddělení se mohla ve stejnou dobu zaplnit vodou a Titanik by stále zůstal na hladině.
     

Garanční skupina 

  • Garanční skupina byl tým specialistů a učňů pověřených zajištěním hladkého průběhu plavby Titaniku.
  • Garanční skupinu řídil Thomas Andrews a skládala se z dalších osmi vybraných osob. Thomas Andrews byl naposledy viděn v kuřáckém salonu první třídy. Stál před velkým obrazem a díval se do prázdna.
  • Záchranné čluny pro Titanik navrhl Roderick Chisholm.
  • Artie Frost a William Parr byli naposledy spatřeni ve strojovně Titaniku. Předpokládá se, že se snažili udržet světla, aby mohlo uniknout co nejvíce lidí. Nikdo z garanční skupiny havárii nepřežil. Žádná těla nebyla identifikována jako jejich.
     

Osud Titaniku 

  • Spolupracovník National Geographic Robert Ballard objevil Titanik před 27 lety, v roce 1985. Podle námořního práva mohli Ballard a jeho tým prohlásit Titanik za svůj majetek, kdyby si z lodi vzali jednu jedinou věc, ale rozhodli se nenarušit vrak.
Záchrana Titaniku s Bobem Ballardem – v úterý 10. dubna se diváci NGC ve 22 hodin mohou těšit na zbrusu nový speciál s objevitelem Titaniku a dlouholetým spolupracovníkem National Geographic, Bobem Ballardem. Objevení Titaniku v roce 1985 vyřešilo jednu z největších záhad 20. století.
  • Dva roky poté, co Ballard objevil Titanik, uspořádala společnost RMS Titanic, Inc. první záchrannou operaci.
  • Neexistují žádné mezinárodní dohody na ochranu Titaniku před horlivými záchranáři a turisty.
  • Hlídkový koš, tzv. vraní hnízdo, pravděpodobně urazila proplouvající turistická ponorka. Tím zničila důležitou část dějin.
  • Nyní se čeká na schválení mezinárodní dohody a zákona USA, podle nichž by Titanik mohl být od roku 2012 chráněn zákonem.
  • Podle důkazů předložených federálnímu soudu se autorizovaná expedice k Titaniku konala roku 2002. Experti se obávají nájezdů „pirátů“ v roce 2012.

 

PŘÍČINY NEŠTĚSTÍ A POVĚTRNOSTNÍ PODMÍNKY

Viditelnost

  • Titanik a další lodi společnosti White Star Line patřily mezi jediné, které měly dva členy posádky určené přímo pro hlídkování.
  • Hlídka popisovala, že na horizontu se objevil jemný opar. Podle výpovědí těch, co přežili, se z vraku vznesl těžký kouř, který visel ve vzduchu jako hřib po celou noc. Tyto podmínky potvrzují domněnku, že se Titanik nacházel v srdci arktické fata morgány.
  • Během plavby Titaniku nesvítil měsíc, proto jediný způsob, jak mohla hlídka spatřit ledovec, bylo odrazem od hvězdné oblohy. Nicméně studený a teplý vzduch mohl vytvořit optický klam, který způsobil zhoršený obraz moře a zvýšit horizont za ledovcem, takže byl ledovec jakoby v oparu a nebyl vidět.
  • To, co spatřil kapitán Stanley Lord, mohlo být rovněž způsobeno optickým klamem a znamenalo zhoršený obraz lodi, takže v žádném případě nic nenaznačovalo, že se jedná o Titanik.
  • Vzhledem k panujícím podmínkám mohl být ledovec, který zapříčinil potopení Titaniku, skutečně neviditelný po celých 20 minut.
  • Zastřený obzor znamenal, že bylo těžké určit, kde končí obloha a začíná moře.
     

Podmínky 

  • Skrytá hrana ledovce roztrhla boční stranu trupu a způsobila obrovské poškození.
  • Během pěti vteřin narušil ledovec 70 metrů délky trupu a zcela odhalil interiér lodi a  zničil 16 vodotěsných komor Titaniku.
  • Loď Marengo vyplula z New Yorku 11. dubna 1912 aprojížděla velmi blízko místu, kde došlo ke srážce Titaniku. Hlásila dramatické změny teploty moře a rovněž mnoho refrakcí na horizontu během jinak jasné noci (refrakce znamená zvláštní optické efekty a zkreslení obrazu za jinak jasného počasí).
  • Rozdíl v hustotě mezi horkým a studeným vzduchem způsobí na jejich střetu světlo a je příčinou vzniku oparu nebo fata morgány.
  • Titanik se potopil přímo v srdci arktické výše, vůbec nejvyššího tlaku vzduchu, který byl onen den naměřen na severní polokouli.

 

Ledovce, jejich sledování a mořské proudy 

  • Roku 1912 narušilo lodní trasy v Severním Atlantiku asi 1000 ledovců a průměrně se do lodních tras v Severním Atlantiku dostane na 500 ledovců.
  • Dříve než byly dostupné dálkové technologie, spoléhaly se předpovědi na zprávy lodí z celého světa a každé čtyři hodiny bylo prováděno měření teploty vzduchu a vody. Meteorologické kanceláře v zemích původu lodí tyto zprávy používaly k vyhotovení celkových tabulek počasí.
  • Centrum NOAA v Asheville v Severní Karolíně schraňuje všechny údaje o počasí, které jim zasílají tisíce lodí křižujících světová moře.

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.