Top galerie
Islandská sopka Eyjafjallajökull těsně před úsvitem 23. dubna 2010: to nejhorší už skončilo.
Orsolya a Erlend Haarbergovi
Strouhy směřující z vulkánu.
Vodopád Litlanesfoss.
Když před 2 500 lety vybuchla sopka Hverfjall, nikdo to neviděl – nikdo na Islandu nežil.
První paprsky červnového dne osvětlují hřbet sopečného ryolitu, rezavě zbarvené vulkanické horniny v Landmannalaugaru.
Ve Hveravelliru – doslova „horkých pramenech na planině“ – se usazují tenké terasovité vrstvy sintru hned, jakmile se voda ochladí.
Vodopád Hraunfossar vypadá v září téměř stejně jako v dobách Vikingů: jsou tu břízy, borůvky bažinné a řeka Hvítá obarvená jílem nabílo.
Zimní příboj se probíjí skalní branou, kterou vyhloubil v čedičových útesech v Arnarstapi na poloostrově Snæfellsnes.
Proud ledovcové řeky se přelévá přes dvanáctimetrový okraj Gođafossu, „vodopádu bohů“.
