Cestou dolů, ještě než odejdeme z bočního kráteru sopky Nevado de Chillán, se ohlížíme a snažíme si vrýt do paměti fascinující panorama.

Kromě žlutých pantoflíčků zářily kolem potoka ještě nádherné červené kejklířky (Mimulus cupreus).

Protože jaro se teprve překlápělo do léta, louka byla plná barevných kytek. Tyto se jmenují Calceolaria, česky pantoflíček.

Závěrečný výstup byl strmý, ale v jen mírně rozměklém sněhu se nám stoupalo skvěle.

Měsíc v úplňku se právě vyloupl z mlžného oparu a celou noc nám svítil na stan.

Každá sopka nás něčím překvapí. U téhle to bylo třeba 700 m dlouhé vrcholové plató pokryté nízkými sněhovými kajícníky.

Po západu slunce u našeho stanu máme úžasný výhled na oba ještě sluncem zalité Chillány.

Pár metrů od nás jsme objevili dvoupatrový vodopád s jemnou duhou a výhledy na nám dobře známý Volcán de Chillán.

Pohled z vrcholu stál za to: v dálce vulkány Antuco a Sierra Velluda, trochu blíž Volcán de Chillán.

Všechny ty lávové proudy vypadají stejně, po cestičce ani památky.