Ebola nezmizela, jen se skryla

V prosinci 2013 nikdo netušil, že ten malý nemocný chlapec z vesnice Méliandou v západoafrické Guneji bude stát na počátku strašlivé epidemie, která zpustoší tři státy a na celém světě vyvolá obavy, strach a dohady, píše v reportáži pro červencový National Geographic David Quammen s doprovodem fotoreportáže Peteho Mullere. 

Nikoho nenapadlo, že chlapcova smrt, která přišla po několikadenním utrpení, bude první z mnoha tisíc úmrtí. Jmenoval se Emile Ouamouno. Příznaky nemoci byly nepřehlédnutelné – vysoká horečka, tmavá stolice, zvracení –, ale mohly být známkou jiné nemoci, třeba malárie. Je to smutné, ale v děti v afrických vesnicích až příliš často umírají na blíže neurčené horečky a průjmová onemocnění. Zanedlouho však zemřela chlapcova sestra a potom i jeho matka, babička, vesnická porodní bába a ošetřovatelka. Nákaza se šířila z Méliandou do dalších vesnic v jižní Guineji. Stalo se to téměř tři měsíce předtím, než se v e-mailových zprávách putujících mezi Guineou a světem začalo zlověstně objevovat slovo „Ebola".

Zdravotnické úřady sídlící v guinejském hlavním městě Conakry a zahraniční pozorovatelé výskytu virových onemocnění nebyli ve vesnici Méliandou v době, kdy Emile Ouamouno zemřel. Kdyby tam byli a kdyby věděli, že byl první obětí krvácivé horečky způsobené virem Ebola, mohli by včas věnovat pozornost důležitým otázkám: jak tento chlapec onemocněl? Co dělal, čeho se dotýkal, co jedl? Pokud měl v těle virus Ebola, jak se do něj dostal?

Virus Ebola se objevil téměř před čtyřiceti lety, a od té doby je jednou z jeho nejzáhadnějších vlastností to, že najednou na několik let zmizí. Nemoc se objevila v roce 1976 v tehdejším Zaire (dnešní Demokratická republika Kongo) a blízce příbuzný virus byl současně zaznamenán na jihu tehdejšího Súdánu (dnešní Jižní Súdán). Od té doby se početnější či méně početné případy krvácivé horečky vyskytovaly jen ojediněle. Během sedmnácti let (v letech 1977 až 1994) nebylo potvrzeno jediné úmrtí člověka v důsledku infekce virem Ebola.

Jenže Ebola není neškodná viróza, která se mezi lidmi vyskytuje prakticky neustále a nepůsobí nic závažnějšího než mírnou bolest hlavy a rýmu. Kdyby se virus během oněch sedmnácti let v lidské populaci vyskytl, věděli bychom o tom. Virus nedokáže dlouho samostatně přežívat a replikovat se – potřebuje k tomu jiný živý organismus. Znamená to, že se neobejde bez hostitele, přinejmenším jednoho druhu živočicha, rostliny, houby nebo mikroba, jehož tělo slouží viru jako primární životní prostředí a jehož buněčné struktury může využít ke svému množení. Některé škodlivé viry přežívají ve zvířatech a jen příležitostně dojde k přenosu na člověka. Vyvolají choroby, jimž vědci říkají antropozoonózy. (Zoonózy jsou v české terminologii onemocnění šířící se jen mezi zvířaty, zatímco antropozoonózy jsou onemocnění zvířat, která se mohou šířit ze zvířete na člověka.)

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Nejčtenější články

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.