Hledání supervčely

Včely medonosné vévodí seznamu hmyzích opylovačů, na nichž je závislá třetina potravinových plodin. Současně je ohrožují různé nákazy a znečištění. Vědci a včelaři se proto pokoušejí vytvořit odolnější včelu. Jejich usilí v květnovém vydání časopisu přibližuje reportáž Charlese C. Manna s fotografiemi Ananda Varma.

Bratr Adam musel vědět, že se stal včelařem v nešťastné době. Psal se rok 1915 a on byl 16letý novic v Buckfast Abbey v jihozápadní Anglii. K rychlému vymírání včel docházelo po staletí, ale katastrofa, která postihla mladého mnicha, byla nebývalá. Tajemná nemoc vyhladila téměř všechna včelstva na ostrově Wight a teď devastovala zbytek Anglie. Bratr Adam měl najednou prázdné úly, včely se hemžily pod nimi a nedokázaly létat. Toho roku přišel o 29 ze 45 úlů v opatství.

Vědci nakonec spojili nemoc s dosud neznámým virem. Ale výzkum přišel příliš pozdě, aby zachránil místní britskou tmavě hnědou včelu. Téměř všechny, které přežily, byly hybridy, potomci místních trubců, kteří se pářili s matkami cizího původu. Velká životaschopnost těchto kříženců zřejmě přivedla bratra Adama na myšlenku, že vyšlechtí odolnou včelu.

Celou reportáž si můžete přečíst v květnovém čísle National Geographic, které je právě v prodeji.

Po letech příprav se v roce 1950 nakonec chopil příležitosti. Následujících 37 let jezdil starým autem, které patřilo opatství, po Evropě, Středním východě a Africe a nasbíral víc než 1 500 matek: tvrdě pracující včely ze severu Turecka, extrémně rozmanité krétské včely, izolované včely ze saharských oáz, temně černé včely z Maroka, drobné oranžové včely od Nilu a údajně velmi mírné včely z Kilimandžára. Svůj exotický zvěřinec odvezl do odlehlé výzkumné stanice na vřesovištích kilometry daleko od ostatních včel s jejich nechtěnými geny. Dlouholetým křížením a šlechtěním v přísném odloučení vytvořil buckfastskou včelu – supervčelu, jak jí hned začali říkat. Měla světle hnědou barvu, byla robustní, nebyla agresivní, byla velmi výkonná a odolná proti nemoci nazvané podle ostrova Wight, odkud se rozšířila. V 80. letech už se buckfastské včely prodávaly do celého světa. Šlechtitelů včel je málo a bratr Adam se stal něčím ještě vzácnějším, včelařskou celebritou.

Včely však musely čelit novému útoku. Evropu a Ameriku zaplavil asijský roztoč s příhodným názvem Varroa destructor. „Pouze maximálně odolná geneticky vybavená rasa nebo kmen, bude konečnou odpovědí na tuto hrozbu," prohlásil bratr Adam v roce 1991. Ale než se mohl pustit do práce, buckfastský opat přesvědčený, že rostoucí sláva bratra Adama je v rozporu s jeho duchovním posláním, ho odvolal z funkce. Bratr Adam zemřel v roce 1996 se zlomeným srdcem. „Na místě v opatství ho nikdo plně nenahradil," říká Clare Densleyová, která před dvěma lety obnovila pověstnou buckfastskou včelařskou stanici.

Strach ze včelí apokalypsy

Mezitím se zhoršily podmínky ve včelařském světě. V roce 2007 se najednou v celé Evropě a na obou amerických kontinentech objevily zprávy o „syndromu zhroucení včelstev", rychlém a hrozném úhynu celých kolonií. Noviny to nazývaly „hrozba globálnímu zemědělství" a „katastrofa pro planetu". Novinové titulky měly pravdu. Opylování hmyzem, většinou včelami, je zásadní pro jednu třetinu světových zásob potravin.

Včely cítí emoce. Jsou pesimistické a trápí se

Výzkumníci včel, mnozí inspirovaní bratrem Adamem, se snažili rychle pochopit, co zhroucení včelstev způsobilo. Většina dospěla k závěru, že to není jeden problém, jak se původně myslelo, ale smrtící směs škůdců, patogenů, ztráty biotopu a toxických chemikálií, včetně roztočů rodu Varroa, kteří nesou na včelí katastrofě významný podíl. Většina velkých včelařů – nyní aspoň provizorně – hubí roztoče pesticidy.

Někteří vědci, kteří se chtějí vyhnout chemikáliím, se vracejí k přístupu bratra Adama: k supervčele verze 2. Tentokrát však využívají moderní vědecké nástroje včetně genetické modifikace. Jiní propagují opačný přístup, ještě přírodnější, než měl bratr Adam. Žádné chemikálie, žádná manipulace – nechme včely, ať se vyvinou samy!

„Bohužel žádný z těchto přístupů zatím nepřinesl produktivní včelu dostatečně odolnou proti roztočům. A tím ,dostatečně' myslím takovou, která by přinesla zásadní změnu," řekl mi Keith Delaplane, ředitel výzkumného programu včel na University of Georgia. Zatím je podle něj na včelu vyvíjen obrovský tlak. „Stojím před našimi včelaři a říkám jim: Povězte mi, jak jste úspěšní. A žádná ruka se nikde nezvedá."

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program

Přihlášení k odběru newsletteru

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru a neuniknou vám žádné novinky z webu i časopisu National Geographic.