Indický tanec bharatanátyam je jeden z nejstarších v Indii. Podívejte se, jak se tančí ve 21. století

Podívejte se, jak z jedné Indky v okamžiku stane překrásná tanečnice a předvede tradiční chrámový tanec bharatanátyam, který se v Indii tančí už staletí. Tento sólový tanec je považován za jeden z nejstarších ze všech klasických stylů v Indii.

Původně chrámový tanec bharatanátyam pochází z jihoindického státu Tamilnádu. Jeho název vznikl kombinací čtyř slov: bha (bhavam znamená "výraz"), ra (ragam je "hudba"), ta (talam značí "rytmus") a slovo natyam představuje "tanec". Je založen na starověkém indickém spisu Natya Shastra z oblasti divadelního umění, tance a hudby, který byl psán v období mezi 200 př. n. l. a 200 n. l.

Tanec dervíšů umí přivést do transu. Podívejte se, jak tančí islámští mystikové

Tradiční tanec tančily devadasis – chrámové tanečnice, které dokonale ovládaly nejen tanec, zpěv a hru na hudební nástroje, ale i filozofii. Začátkem 19. století byl tanec bharatanátyam přesunut z chrámů na královský dvůr. Později byl tento tanec čtyřmi bratry známými jako Tanjore kvarteto kodifikován a zdokumentován jako divadelní umění. Bratři mu dali základy jeho moderní podoby a jejich hudební a taneční kompozice se staly součástí stylu bharatanátyam až dodnes. Hlavními výrazovými prostředky jsou gesta rukou a pohyby očí. Je doprovázen klasickou karnatickou hudbou.

Představení pro jednoho

Vezmu za obrovskou kliku, opřu se o těžké dřevěné dveře, které se pomalu začínají s velkým vrzáním otevírat. Vstupuji do tmavé chodbičky a pak nahoru po úzkém schodišti. Rukama se dotýkám stěny, našlapuji po schodech výš a výš.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dostávám se do malé místnosti, která podle kamen a dřezu vypadá jako kuchyňka. Rozhlédnu se kudy dál, když se náhle otevřou dveře a v nich se objeví stará paní v modrém sárí. Znejistím. Pozdravím a vysvětluji. „Hledám svou kamarádku Teju, která tady má na mě čekat“. Paní se usměje a ukáže na další dveře. Otevře je a pustí mě na úzkou terasu.

Tanec i zbraň otroků. Jak capoeira změnila Brazílii

„Ahoj Jana, pojď dál,“ ozve se z místnosti vedle terasy. Zahlédnu postavu, která postupně otevírá jednu okenici za druhou. Okny začíná proudit světlo a já už rozeznávám, co je uvnitř. Jednoduše zařízená místnost s několika křesílky a stolkem, obložená dřevěnými palubkami. V čele místnosti mě zaujme obraz staršího muže s knírkem a červeným turbanem. „To je pradědeček mé kamarádky, která tady bydlí,“ zachytí můj pohled Teja. „Dal postavit tento dům pro svou rodinu před více jak sto lety,“ vysvětluje. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Odchází do zadní místnosti. „Jdu se obléknout a nalíčit, tak tady zatím počkej. Na stole je džbánek s čerstvou vodou,“ zaslechnu. Pohodlně se posadím do křesla, napiji se osvěžující vody a těším se na úžasné představení, které bude tady a teď jen pro mě. Tradiční indický tanec bharatanátyam, kterému se Teja věnuje už od sedmi let.

Nečekaná proměna

Čekání se prodlužuje, tak otevřu prosklené dveře a vejdu na terasu. Naproti je kamenné zábradlí s ornamenty v růžové barvě stejně tak jako okolní stěny. Několik květin v květináčích a modrý přehoz na šňůře dotvářejí zvláštní atmosféru místa pro taneční představení. Pak zaslechnu hudbu, tiché cupitání bosých nohou a zvuk rolniček. Otočím se a přede mnou se objeví překrásná dívka, kterou ani nemohu poznat. Beze slova se postaví se do základní pozice. Na jednu nohu s druhou pokrčenou vpřed. Ruce rozpažené a prsty v jemné gestikulaci dle daných poloh rukou tzv. hasthamudry.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Má na sobě tradiční tamilské nařasené sárí v kontrastních barvách zelené a červené se zlatě zdobenými okraji. Vlasy má sepnuté dozadu do drdolu, který je obtočen věnečkem s jasmínových a růžových poupat. Třpytivá čelenka zdobí její čelo i perfektně upravenou pěšinku. Na obou jejích stranách má připevněný kulatý šperk zvaný pingala – slunce. Další šperky zdobí její nos, uši, krk, ruce a pas. Kotníky pak rolničky – ghungru. Vše je doladěno dokonalým nalíčením očí a domalováno tahy štětcem v červené barvě, a to na čele, dlaních a chodidlech.

INDIE: Santhalští domorodci bojují o půdu. S jednou z největších soukromých firem na světě

Teja  něžně otočí hlavu, pomalu zavře oči a pak je rychle zase otevře. Vypadají mnohem větší, než ve skutečnosti jsou. Dynamicky a v citlivém souznění s hudbou začíná měnit pozice těla, gestikulace rukou, pohyby hlavy, krku a očí. Každý detail má svá přísná pravidla.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Náhle uslyším jemné cvaknutí dveří, kterými tiše do tmavého pokoje s obrazem muže s černým knírem a červeným turbanem projde stará žena v modrém sárí. Zahlédnu její siluetu ve velikém zrcadle na protější stěně. Zastaví se u dveří na terasu a opře se o dřevěnou hůlku.

Brýle z dob koloniálních časů posune více k očím a zasněně se zahledí na taneční kreace. Možná se jí hlavou honí vzpomínky na doby minulé, kdy i ona takto na terase tančila už jako malá holka. Čas běží, doba se mění, ale sounáležitost k tradicím a radost z pohybu zůstává.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Vložit příspěvek Diskuze k článku

Všechna pole jsou povinná.

Do diskuse ještě nikdo nepříspěl. Buďte první.

Související články

Jsme na Facebooku

Večer v TV

Celý program